Stříbrné sestercie
Stříbrné sestercie jsou nejmenší stříbrné mince římské republiky. Sestercius vznikl kolem roku 211 př. n. l. spolu s denárem jako jeho čtvrtina, vážil zhruba jeden gram a razil se jen příležitostně, naposledy roku 44 př. n. l. Za Augustovy reformy se z něj stala velká mince z mosazi.
Sestercius se objevil v římské republice kolem roku 211 př. n. l., uprostřed druhé punské války, kdy Řím zaváděl novou stříbrnou soustavu s denárem. Byl čtvrtinou denáru a platil dva a půl asu, odtud i jméno odvozené ze semis tertius – „třetí poloviční“. Nominálně vážil asi 1,1 gramu, skutečné kusy bývají lehčí.
Hodnotu vyznačovaly římské číslice IIS – dva celé asy a polovina, kterou zastupuje S jako semis. Z této značky vznikla zkratka HS, kterou Římané psali sestercie v účtech a nápisech ještě dlouho poté, co se stříbrný sestercius přestal razit. Na líci bývá hlava bohyně Romy, na rubu jedoucí Dioskúrové, stejně jako na prvních denárech.
Stříbrný sestercius se razil mnohem méně než denár a jen v jednotlivých obdobích, naposledy roku 44 př. n. l. Když byl denár přeceněn na šestnáct asů, sestercius zůstal jeho čtvrtinou a platil čtyři asy. Sestercie se tak staly hlavní počítací jednotkou Říma, v níž se vyjadřovaly ceny, platy i majetky.
Kolem roku 23 př. n. l. obnovil Augustus v rámci své mincovní reformy sestercius jako velkou minci z mosazi a v této podobě se razil až do 3. století. Stříbrná podoba sestercia tak patří výhradně době republiky.
