Stříbrné šilinky
Stříbrné šilinky spojuje jméno, ne jedna měna. Stříbrný schilling se razil v hanzovních městech od pozdního středověku, britský shilling zůstal stříbrný do roku 1946 a rakouský šilink nesl stříbro v oběžných mincích první republiky a 50.–70. let i v pamětních ražbách až do konce šilinku v roce 2002.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrné 2 šilinky svobodného hanzovního města Hamburk z doby císaře Rudolfa II. spojují městský znak s říšskou orlicí. Historická ražba z počátku 17. století zaujme výraznou...
Ovládací prvky výpisu
Jméno šilink nese řada mincí, které spolu kromě stříbra nemají mnoho společného. V severoněmeckých hanzovních městech, především v Lübecku a Hamburku, byl schilling stříbrnou mincí od pozdního středověku a šestnáct šilinků tvořilo jednu marku. Šilinky a jejich násobky se tam ze stříbra razily po celý raný novověk.
V Anglii se shilling jako stříbrná mince razil od počátku 16. století a stříbrný zůstal až do roku 1946. Do roku 1919 obsahoval 92,5 % stříbra, od roku 1920 jen polovinu a od roku 1947 se britské oběživo razilo z měďniklu. Podobnou cestou šly měny britských dominií; jihoafrické pětišilinky ještě v 50. letech nesly polovinu stříbra.
Rakouský šilink nahradil korunu podle zákona z prosince 1924 v poměru 10 000 korun za jeden šilink. První republika razila ze stříbra půlšilink a šilink, pamětní dvoušilinky s 64 % stříbra a od roku 1934 pětišilink s Madonou a nápisem Magna Mater Austriae, který měl ryzost 835/1000. Po připojení k Německu v roce 1938 šilink zanikl a obnoven byl až koncem roku 1945.
Druhá republika se ke stříbru vrátila v 50. letech. Oběžné desetišilinky z let 1957–1973 a pětišilinky z 60. let obsahovaly 64 % stříbra, pak je nahradil měďnikl. Stříbro zůstalo pamětním mincím – od pětadvacetišilinků z roku 1955 přes padesáti- a stošilinky až k pětisetšilinkům, raženým od roku 1980 a od roku 1983 ve stříbře ryzosti 925/1000. S nástupem eura v roce 2002 šilink skončil.
