Stříbrné siliquy
Stříbrné siliquy jsou drobné stříbrné mince pozdní římské říše 4. a počátku 5. století. Hojně je razili Constantius II. až Arcadius a Honorius, hodnotou odpovídaly 1/24 zlatého solidu a jejich hmotnost postupně klesala z necelých 3 g až pod polovinu. Na rubu nesou nejčastěji věnec s nápisem VOTA nebo sedící Romu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený ve Vídni. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar z Rakouského Nizozemí patří mezi typické oběžné mince doby vlády Marie Terezie. Vysoká ryzost stříbra a jednotný mincovní standard z něj činí důležitý doklad...
Jméno siliqua označovalo nejmenší římskou váhovou jednotku, zrnko svatojánského chleba o hmotnosti asi 0,19 g. Protože se ze zlaté libry razilo 72 solidů, odpovídala jedna siliqua zlata 1/24 solidu – a právě tuto hodnotu měla nést stříbrná mince, kterou numismatika siliquou nazývá. Jako početní jednotka je doložena od roku 323.
Ve stříbře se siliqua razila snad už za Konstantina I. Velikého, jistě a hojně pak od Constantia II. až po Arcadia a Honoria, ojediněle i později. Typickým rubem je věnec s nápisem slibů (VOTA) nebo sedící Roma. Pozdní říše tak po stoletém úpadku stříbrné mince znovu dostala malé, ale kvalitní stříbro vedle zlatého solidu a měděných drobných mincí.
Hmotnost siliqu ale nikdy nedržela pevný standard. Podle poměru zlata ke stříbru by měla vážit asi 2,6–2,7 g, nejtěžší kusy tomu odpovídají, další ale plynule klesají až k 1 g, takže oddělit případnou polovinu siliquy je obtížné. Tato nepravidelnost ukazuje, že šlo o úvěrovou minci, jejíž hodnotu zaručoval stát, nikoli přesná váha stříbra. Hlavní nálezy siliqu pocházejí z velkých pokladů v Británii.





