Stříbrné starořecké mince
Stříbrné starořecké mince byly hlavním platidlem řeckých městských států i helénistických králů už od 6. století př. n. l. Od drobných obolů po tetradrachmy se razily podle několika váhových standardů, z nichž se nejvíc prosadil athénský, a každé město je označovalo vlastním znakem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná tetradrachma Thasu s motivem Dionýsa a Hérakla patří k výrazným hellénistickým ražbám severního Egejského moře. Spojuje obchodní význam ostrova, dionýský kult i oblibu...
Stříbrná tetradrachma z Athén představuje jeden z nejznámějších typů antického mincovnictví. Spojení bohyně Athény a sovy odkazuje na ochranu města, moudrost i obchodní význam...
Stříbrná tetradrachma z Athén představuje jeden z nejznámějších typů antického mincovnictví. Spojení bohyně Athény a sovy odkazuje na ochranu města, moudrost i obchodní význam...
Stříbrná drachma z thessalské Larissy spojuje městskou tradici s motivy, které odkazují na proslulé chovatelství koní a místní hrdinské příběhy. Dynamická scéna zápasu s býkem a...
Stříbrná tetradrachma z ostrova Thasos přibližuje svět pozdně helénistického Egejského moře, v němž se místní tradice setkávaly s rostoucím římským vlivem. Spojení Dionýsa a...
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Ovládací prvky výpisu
Mince ze zlata a stříbra místo dřívějšího elektra začal podle tradice razit lýdský král Kroisos v 6. století př. n. l.; přesná doba jeho reformy je dnes sporná. Řecký svět, rozdělený na více než dva tisíce samosprávných obcí, z nichž mince razila víc než polovina, pak učinil ze stříbra hlavní mincovní kov. Mince se razily ručně: odlitý střížek se vložil mezi dvě razidla a úder kladivem vtiskl obraz.
Hodnota mince odpovídala hmotnosti stříbra, proto záleželo na váhovém standardu. Attický vycházel z drachmy o 4,3 g, takže tetradrachma vážila asi 17,2 g; korintský statér o 8,6 g se dělil na tři drachmy. Drachma měla šest obolů a nejmenší stříbrnou mincí byla čtvrtina obolu. Jako první se mimo svou obec šířil stříbrný statér z ostrova Aigina, nacházený v pokladech až v Egyptě a Levantě.
Athény těžily stříbro ve vlastních dolech v Laurionu a své „sovy“ razily s přísně hlídanou ryzostí i hmotností. Athénská tetradrachma se díky tomu stala nejrozšířenější obchodní mincí své doby a tetradrachmy se pak po staletí používaly k velkým platbám a ukládání úspor. V klasickém období nesly mince obvykle hlavu ochranného božstva a znak města, často i jeho jméno.
V jižní Itálii razily mince mezi prvními Paestum, Kroton, Sybaris, Metapont a Tarent, a to už v letech 550 až 510 př. n. l.; tamní stříbrná mince se nazývala nomos, z čehož vzniklo latinské nummus. Bohaté Syrakusy razily dekadrachmy signované rytci Kimónem a Euainetem. Helénistická království razila mince ve velkém a zavedla na ně portréty žijících panovníků. Řecká města na východě razila vlastní mince i pod římskou nadvládou, až do 3. století n. l.
