Stříbrné tolary Františka Josefa I.
Stříbrné tolary Františka Josefa I. pocházejí ze dvou měn. Do roku 1857 to byly konvenční tolary, od roku 1852 ve stříbře ryzosti 900/1000. Poté spolkové tolary podle vídeňské mincovní smlouvy s německými státy: 18,52 g, třicet kusů z libry ryzího stříbra (XXX EIN PFUND FEIN). Jejich ražba skončila roku 1867.
František Josef I. (1830–1916) nastoupil na trůn v prosinci 1848 a jeho tolary vznikaly jen v prvních dvaceti letech jeho vlády. Tolar a zlatník s jeho jménem se razily už v letech 1848 a 1849 ve Vídni. V konvenční měně se tolar dlouho razil v ryzosti 833/1000; roku 1852 se ryzost stříbrných mincí zvýšila na 900/1000 a tolar vážil 25,99 g.
Vídeňská mincovní smlouva z 24. ledna 1857 mezi Rakouskem a německými státy zavedla spolkový tolar. Z celní libry, tedy 500 g ryzího stříbra, se razilo 30 tolarů; jeden vážil 18,518 g při ryzosti 900/1000 a obsahoval 16,666 g ryzího stříbra. V rakouské měně platil jeden a půl zlatého. Rub nese rakouského orla a opis EIN VEREINSTHALER XXX EIN PFUND FEIN. Vznikly i dvojtolary, mezi nimi pamětní dvojtolar k otevření Jižní dráhy do Terstu roku 1857.
Rakouské mincovny vyrazily v letech 1857–1867 přes 31 milionů spolkových tolarů a necelých 28 tisíc dvojtolarů; nejvíc, přes devět milionů, hned v letech 1857–1858. Mezi mincovnami byly Vídeň (A), Kremnice (B) a Karlsburg (E). Ražba spolkových tolarů skončila roku 1867, jen Karlsburg vyrazil ještě kusy s letopočtem 1868. Podle smlouvy z 13. června 1867 přestaly spolkové tolary v zemích celního spolku platit koncem roku 1870.
