Stříbrné tolary Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského
Stříbrné tolary Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského pocházejí z let 1735–1780. Vévoda razil velké výtěžní tolary z harcského stříbra a po přistoupení Brunšviku ke konvenční stopě hlavně dvoutřetinové a třetinové díly s nápisem, kolik kusů se razilo z hřivny ryzího stříbra. Konvenční tolar měl ryzost 833/1000.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Ovládací prvky výpisu
Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský (1713–1780) převzal vládu ve vévodství roku 1735. Z doby před konvencí jsou známé jeho výtěžní tolary ze stříbra hornoharcských dolů, ražené v Zellerfeldu; muzejní exempláře z let 1745 a 1752 váží kolem 29,2 g. Pozdější díly tolaru nesou na rubu skákajícího koně brunšvicko-lüneburského znaku s heslem NUNQUAM RETRORSUM – nikdy zpět.
Roku 1763 přistoupil Brunšvik ke konvenční stopě, kterou o deset let dříve dohodly Rakousko a Bavorsko: z kolínské hřivny ryzího stříbra (233,856 g) se razilo deset tolarů ryzosti 833/1000. Díly tolaru to přiznávají přímo na rubu. Dvoutřetinový kus z roku 1765 nese nápis XX EINE FEINE MARCK, tedy dvacet kusů z hřivny, třetinový z roku 1768 XL – čtyřicet kusů, oba s dodatkem CONVENT. M. jako konvenční mince.
Proč právě dvě třetiny? V severním Německu se dál počítalo v říšských tolarech po 24 groších, kdežto konvenční tolar platil 32 grošů, tedy čtyři třetiny početního tolaru. Dvoutřetinový kus tak odpovídal polovině konvenčního tolaru neboli konvenčnímu zlatému a třetinový kus čtvrtině konvenčního tolaru. Stejnou řadu dílů razilo podle konvence i Sasko.
