Stříbrné tolary Karla Teodora Falckého
Stříbrné tolary Karla Teodora Falckého jsou převážně bavorské tolary z let 1778–1799 s Pannou Marií jako patronkou Bavorska na rubu. Razily se podle konvenční stopy, deset kusů z kolínské hřivny ryzího stříbra, v Bavorsku se však počítaly výš než v Rakousku či Sasku, kde platila stejná stopa.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Karla Theodora z roku 1783 s ikonickým vyobrazením Madony jako ochránkyně Bavorska – oblíbený sběratelský motiv s náboženským a regionálním významem.
Stříbrný tolar Karla Theodora z roku 1797 s ikonickým vyobrazením Madony jako ochránkyně Bavorska – oblíbený sběratelský motiv s náboženským a regionálním významem.
Stříbrný tolar Karla Theodora z roku 1784 s ikonickým vyobrazením Madony jako ochránkyně Bavorska – oblíbený sběratelský motiv s náboženským a regionálním významem.
Stříbrný tolar Karla Theodora z roku 1782 s ikonickým vyobrazením Madony jako ochránkyně Bavorska – oblíbený sběratelský motiv s náboženským a regionálním významem. Mince je po...
Stříbrný tolar z roku 1778 s portrétem Karla Theodora a ikonickým motivem Panny Marie jako patronky Bavorska – symbol víry, moci a tradice Wittelsbachů.
Stříbrný tolar Karla Theodora z roku 1782 s ikonickým vyobrazením Madony jako ochránkyně Bavorska – oblíbený sběratelský motiv s náboženským a regionálním významem. Silně justován.
Ovládací prvky výpisu
Karel Teodor Falcký (1724–1799) vládl od roku 1742 jako kurfiřt Falci a koncem roku 1777, po smrti Maxmiliána III. Josefa, se stal i bavorským kurfiřtem. Jeho tolary v této kategorii pocházejí z bavorských let a navazují na typ, který zavedl jeho předchůdce Maxmilián III. Josef: na líci poprsí kurfiřta, na rubu Panna Marie s Ježíškem v oblaku a paprscích s opisem PATRONA BAVARIAE.
Takzvané madonské tolary se razily v několika zemích, nejvíce jich ale pochází právě z bavorských mincoven Maxmiliána III. Josefa a Karla Teodora. V katolickém Bavorsku byly oblíbené pro svůj obraz – lidé jim připisovali léčivou moc, nosili je jako amulety a seškrabovali z nich stříbro do mastí a tinktur. Proto mají mnohé dochované kusy na ploše charakteristické škrábance.
Kovem a váhou šlo o konvenční tolar: deset kusů z kolínské hřivny ryzího stříbra, s ryzostí 833/1000 a necelými 23,4 g čistého kovu. Bavorsko však konvenční smlouvu s Rakouskem z roku 1753 vypovědělo už po roce a přešlo na takzvanou čtyřiadvacetizlatkovou stopu. Konvenční zlatý se tam od roku 1755 počítal za 1 zlatý 12 krejcarů, takže stejný stříbrný tolar měl v Bavorsku vyšší účetní hodnotu než ve Vídni nebo v Drážďanech. Konvenční tolary se v jižním Německu razily až do roku 1838, dlouho po smrti Karla Teodora.
