Stříbrné tolary Karla VI. Habsburského
Stříbrné tolary Karla VI. Habsburského z let 1711–1740 patří k posledním tolarům staré říšské stopy, podle níž se z kolínské hřivny ryzího stříbra razilo devět kusů. Vedle celých tolarů vznikaly i půltolary a čtvrttolary. Od roku 1712 nenesou značky mincmistrů a na líci mají portrét císaře v paruce.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar z roku 1729 ražený v Hallu za vlády císaře Karla VI., s typickým portrétem panovníka a říšským orlem, představuje významný kus habsburské mincovní tradice.
Půltolar Karla VI. z roku 1735 s mincovní značkou KB je zajímavým dokladem habsburského mincovnictví 18. století. Zasazení do ozdobné spirály se špendlíkem mu dodává charakter...
Ovládací prvky výpisu
Karel VI. Habsburský (1685–1740) byl římským císařem od roku 1711 a posledním Habsburkem po meči; jeho tolary uzavírají jedno dlouhé období stříbrné mince. Jejich zrno a hmotnost stanovil už říšský edikt z roku 1566: tolar vážil 29,232 g při ryzosti 888,8/1000 a obsahoval 25,984 g ryzího stříbra, takže z kolínské hřivny ryzího stříbra vycházelo devět kusů. Tento standard se pak žádným říšským zákonem neměnil a tolar zůstal hlavní mincí hluboko do 18. století.
Měnila se jen jeho hodnota v účetních zlatých. Leopold I. stanovil roku 1693 cenu říšského tolaru na dva zlaté; devět tolarů z hřivny tak odpovídalo osmnácti zlatým, tedy takzvané lipské stopě. Roku 1733, za Karla VI., byla tato osmnáctizlatková stopa prozatímně prohlášena za říšskou.
Válka o rakouské dědictví po Karlově smrti přinesla změnu. Od roku 1748 se tolary razily podle dvacetizlatkové stopy a z hřivny ryzího stříbra jich vycházelo deset místo devíti – Karlovy tolary proto obsahují zhruba o desetinu víc stříbra než pozdější tolary konvenční.
Na Karlových tolarech chybějí značky mincmistrů: rezoluce z roku 1712 je zakázala a zhruba čtyřicet let se na rakouských mincích neobjevovaly.
