Stříbrné tolary Ludvíka XIV.
Stříbrné tolary Ludvíka XIV. jsou ve francouzském prostředí stříbrné écu, velká mince tolarového typu zavedená roku 1641. Za Ludvíkovy vlády (1643–1715) vážilo 27,45 g a stát ho opakovaně přerážel na nové typy s vyšší úřední hodnotou – staré écu se tak měnilo v nové bez přetavení.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný půl écu Ludvíka XIV. z roku 1702, ražený v Rouenu. Zajímavý exemplář přeražený na starší minci (flan réformé), na němž jsou patrné zbytky původního opisu. Typ „aux...
Ovládací prvky výpisu
Francie tolar pod tímto jménem nerazila. Jeho protějškem bylo stříbrné écu, zvané též bílé écu nebo stříbrný louis, které vzniklo v prosinci 1641 vedle nového zlatého louisu a mělo hodnotu 60 sou, tedy tří liber. Obsahovalo 27,45 g stříbra a dělilo se mimo jiné na poloviny a čtvrtiny. Ludvík XIV. (1638–1715) nastoupil na trůn roku 1643 a jeho portrét nesla celá řada typů écu.
Nejvýraznějším rysem stříbrné ražby jeho pozdní vlády jsou takzvané reformace. V letech 1690–1709 stát opakovaně vyhlašoval nové typy mincí s vyšší úřední hodnotou a staré kusy přijímal k přeražbě: mincovna je jen přerazila novými razidly a rozdíl v hodnotě připadl pokladně. Na mnoha mincích proto prosvítají zbytky staršího obrazu. Typ écu aux insignes s korunovanými královskými insigniemi se razil v letech 1701–1704 převážně tímto způsobem – v Nantes roku 1702 vzniklo asi 24 tisíc kusů na nových střížcích a přes 620 tisíc přeražbou.
Úřední hodnota écu mezitím rostla: roku 1689 platilo tři libry a šest sou, roku 1709 už pět liber, přičemž ryzost 917/1000 a hmotnost se neměnily. Po roce 1709 navázaly další reformace za Ludvíka XV.
Francouzské écu bylo vzorem i jinde. Po připojení Lille razila tamní mincovna takzvaná flanderská écu, inspirovaná tolary Svaté říše římské.
