Stříbrné tolary Maxmiliána III. Josefa
Stříbrné tolary Maxmiliána III. Josefa jsou bavorské konvenční tolary z let 1753–1777, kdy kurfiřt uzavřel s Rakouskem mincovní úmluvu o dvacetizlatkové stopě. Razily se v Mnichově a od 60. let i v Ambergu se značkou A. Na rubu nesou bavorský znak se lvy, nebo trůnící Madonu s opisem PATRONA BAVARIAE.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Maxmilián III. Josef (1727–1777) byl bavorským kurfiřtem od roku 1745 až do své smrti. Jeho tolary stojí na začátku konvenční měny v jižním Německu. Rakousko přešlo roku 1750 na dvacetizlatkovou stopu, podle níž se z kolínské hřivny ryzího stříbra razilo deset tolarů po dvou zlatých, a v září 1753 uzavřelo s Bavorskem úmluvu, podle které se tato stopa začala nazývat konvenční. Konvenční tolar vážil 28,06 g při ryzosti 833/1000.
Bavorsko úmluvu už po roce vypovědělo. Jihozápad Říše byl zaplaven drobnou mincí s nižším obsahem stříbra a vyšší nominální hodnotou, takže dobré konvenční mince získaly na trhu přirážku. Od roku 1755 proto Bavorsko počítalo konvenční zlatý za 1 zlatý 12 krejcarů: z hřivny se dál razilo 20 zlatých v mincích, ale v účtech platily jako 24 zlatých. Tato čtyřiadvacetizlatková stopa se od roku 1760 rozšířila do většiny jihoněmeckých a západoněmeckých zemí a tolar v ní zůstal hlavní mincí.
Stříbrný obsah tolaru se tedy neměnil, měnil se jen jeho kurz v účetních zlatých. Maxmilián III. Josef zavedl od roku 1753 rubní obraz Madony trůnící na oblacích nad půlměsícem s opisem PATRONA BAVARIAE; Panna Maria se pak na mincích bavorských kurfiřtů a králů objevovala až do roku 1871. Vedle toho se razily tolary s bavorským znakem, který drží dva lvi.
Hlavní mincovnou byl Mnichov, na bavorských ražbách let 1763–1795 označuje písmeno A mincovnu v Ambergu v Horní Falci.





