Tetradrachmy z billonu
Tetradrachmy z billonu jsou provinční mince římského Východu ze slitiny stříbra s převahou mědi, navazující na tetradrachmy Ptolemaiovců. Razily se v Alexandrii pro Egypt od Tiberia do Diocletianovy reformy roku 296 a v syrské Antiochii až do poloviny 3. století, kdy obsah stříbra klesl na pouhá procenta.
Řazení produktů
Výpis produktů
Alexandrijská tetradrachma Gordiana III. připomíná zvláštní postavení Egypta v římské říši. Ražba spojuje portrét mladého císaře s lokální mincovní tradicí jednoho z...
Alexandrijská tetradrachma císaře Maximiána z let 290–291 přibližuje pozdně římské provinční mincovnictví v Egyptě. Billonová ražba s motivem bohyně Nike zaujme antickým...
Provincionální tetradrachma císaře Traiana Decia z mincovny Antiochie patří mezi typické ražby římského Orientu poloviny 3. století. Tyto velké mince z bilonu byly určeny...
Ovládací prvky výpisu
Řecká tetradrachma byla po staletí velkou mincí z dobrého stříbra. Její billonová podoba vznikla až v helénistickém Egyptě: tetradrachmy posledních Ptolemaiovců se postupně zhoršily na slitinu s převahou mědi. Řím po dobytí Egypta ponechal zemi vlastní uzavřenou měnu a na tyto mince přímo navázal.
Alexandrijské tetradrachmy se v billonu razily od Tiberia. Zpočátku obsahovaly asi tolik stříbra jako římský denár, k němu zhruba trojnásobek mědi, a dosahovaly tak velikosti a váhy tetradrachmy. Kazily se ale rychleji než říšské stříbro a v krizi za Valeriána klesl obsah stříbra na 3 až 0,3 %; stříbrný vzhled jim dávalo jen zjasnění povrchu. Datovaly se písmenem L a rokem vlády císaře. Ražba skončila v 12. roce Diocletiana, 295/296, kdy Egypt přešel na říšskou měnu.
Druhou velkou řadou jsou syrské tetradrachmy, ražené hlavně v Antiochii, s orlem na rubu. Ve 3. století, za Caracally, Macrina či Elagabala, je razilo i více mincoven a jejich stříbro bylo už silně ředěné. Poslední velké emise patří Filipovi Arabovi, Traianu Deciovi a Trebonianu Gallovi; kolem roku 253 syrská řada končí. Billonová tetradrachma je tak zrcadlem úpadku římské měny ve 3. století.
