Tolary Františka Antonína z Harrachu
František Antonín z Harrachu (1665–1727) byl salcburským arcibiskupem v letech 1709 až 1727. Období jeho osmnáctileté vlády se pro klid a rozkvět umění označuje jako zlatý věk; nechal přestavět zámek Mirabell a zaměstnával nejlepší barokní architekty své doby, mezi nimi Fischera z Erlachu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Saský tolar z roku 1608 spojuje portréty tří příslušníků albertinské větve Wettinů – Kristiána II., Jana Jiřího a Augusta. Výrazná portrétní kompozice, dobové opisy a hmotnost...
Výrazný brunšvicko-wolfenbüttelský tolar Jindřicha Julia z roku 1613 zaujme postavou divého muže s vyvráceným stromem a bohatě členěným erbem na rubu. Reprezentativní raně...
Tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1621 pochází z mincovny Ensisheim. Reprezentativní portrét panovníka a bohatě členěný korunovaný erb připomínají mocenskou symboliku...
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Pražský čtvrt tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1624 představuje působivou ukázku českého mincovnictví raného baroka. Spojuje panovnickou postavu s habsburskou orlicí a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Stříbrný tolar Leopolda V. Tyrolského z roku 1632 zaujme reprezentativním portrétem panovníka ve zbroji a bohatě členěným erbem na rubu. Rozměrná ražba z mincovny Ensisheim je...
Stříbrný tolar Rudolfa II. z roku 1601 ražený v Kremnici představuje mistrovský kus renesanční mincovní tvorby s portrétem císaře a říšským orlem.
Stříbrný tolar Maxmiliána III. Tyrolského z roku 1618, ražený v proslulé mincovně Hall, představuje jednu z posledních ražeb tohoto panovníka. Vyniká precizním portrétem...
František Antonín z Harrachu (1665–1727) se narodil ve Vídni do jednoho z nejvlivnějších rodů habsburské monarchie. Jeho otec Ferdinand Bonaventura patřil k důvěrníkům císaře Leopolda I., takže cesta k vysokým církevním úřadům byla synovi otevřená od počátku.
V letech 1702 až 1705 zastával úřad vídeňského biskupa a roku 1709 se stal knížetem-arcibiskupem salcburským. Přebíral zemi, která se po desetiletích válek a náboženských sporů konečně nadechla, a jeho osmnáct let v úřadu proběhlo v míru.
Právě klid mu umožnil věnovat se tomu, co ho bavilo. Do svých služeb získal Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a Johanna Lukase von Hildebrandta, tedy dva nejvýznamnější architekty rakouského baroka, kteří tehdy určovali podobu Vídně i celé monarchie.
Nejviditelnějším počinem byla přestavba zámku Mirabell. Vzniklo tu proslulé schodiště a mramorový sál, který dodnes patří k nejnavštěvovanějším místům Salcburku a slouží jako obřadní síň. Město díky Harrachovi získalo podobu, v jaké je znají dnešní návštěvníci, a barokní ráz jeho středu pochází z velké části právě z těchto let.
Historikové jeho období nazývají zlatým věkem Harrachovým. Nešlo o vládu válečnickou ani reformní; byla to doba, kdy církevní kníže s velkým citem pro umění utrácel příjmy své země za stavby, které ji přežily. Salcburk si to mohl dovolit – jako samostatné knížectví hospodařil s vlastními příjmy.
Zemřel 18. července 1727 v Salcburku ve věku jednašedesáti let. Jeho nástupcem se stal Leopold Antonín z Firmianu, jehož vláda se od té Harrachovy lišila v každém ohledu – místo mecenášství přišly konfesijní tvrdost a vyhnání protestantů. Dvě po sobě jdoucí panování tak dobře ukazují, jak různě se dala v barokní Evropě spravovat jedna a tatáž země, podle toho, kdo právě seděl na arcibiskupském stolci.
