František I. Štěpán Lotrinský (1708–1765), manžel Marie Terezie a císař Svaté říše římské, vstoupil do dějin nejen jako zakladatel dynastie Habsbursko-Lotrinské, ale také jako výrazná postava barokní Evropy. Ačkoli formálně nevládl Habsburské monarchii, byl korunován římským císařem a jeho jméno se objevuje na vybraných císařských a říšských tolarových ražbách, zejména z rakouských, uherských a říšských mincoven.

Tolary Františka I. bývají často spojovány s pozdně barokním stylem – vyznačují se bohatě ztvárněným portrétem panovníka v brnění, s dlouhou parukou a důstojným výrazem. Typický je nápis „FRANCISCVS I D G ROM IMP S EMP AVST REX“ nebo jeho varianty. Reverz obvykle zobrazuje císařského orla s korunou a říšským jablkem nebo kompozici s erbem a letopočtem ražby. Tyto tolary odrážejí císařskou reprezentaci, stabilitu a dynastickou kontinuitu.

Raženy byly v různých mincovnách – především ve Vídni, Hallu, Kremnici a dalších zemích koruny české či uherské. Ačkoliv byly určeny k oběhu, mnohé exempláře vykazují výjimečnou uměleckou úroveň rytiny a jsou dodnes ceněny i jako pamětní mince. Často se vyskytují v dobrém zachovalém stavu, což zvyšuje jejich sběratelskou atraktivitu.

Tolary Františka I. Štěpána Lotrinského dnes představují cenný doklad o přechodu od barokního k osvícenskému pojetí panovnické moci. Pro sběratele mají velký význam nejen z hlediska estetiky, ale i díky svému postavení na rozhraní dvou velkých dynastických epoch – doznívajících Habsburků a nastupující habsbursko-lotrinské linie. Jsou symbolem politické i mincovní kontinuity v 18. století.