Tolary Františka Josefa I.
Tolary Františka Josefa I. se razily v první polovině jeho vlády, od roku 1848 do konce 60. let 19. století. Nejdřív šlo o tolary konvenční měny, od roku 1857 o spolkové tolary rakouské měny o ryzosti 900/1000, společné s německými státy. Ražba skončila roku 1868 po rozpadu mincovního spolku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Konvenční tolar Františka Josefa I. z roku 1854 pochází z vídeňské mincovny a náleží do období Rakouského císařství v polovině 19. století. Minci charakterizuje císařský titul v...
Ovládací prvky výpisu
František Josef I. (1830–1916) nastoupil na trůn v prosinci 1848 a v prvních letech jeho vlády razila vídeňská mincovna tolary podle konvenční měny, v níž tolar odpovídal dvěma zlatým. Roku 1852 se ryzost stříbrných mincí zvýšila na 900/1000 a tolar nově vážil 25,99 gramu; obsah ryzího stříbra zůstal prakticky stejný jako u staršího konvenčního tolaru.
Zásadní změnu přinesla vídeňská mincovní smlouva z 24. ledna 1857 mezi Rakouskem a německými státy. Zavedla spolkový tolar – 30 kusů z 500 gramů ryzího stříbra při ryzosti 900/1000 a hmotnosti 18,52 gramu. Připomíná to rubní opis XXX EIN PFUND FEIN. V nové rakouské měně platil tolar jeden a půl zlatého, protože nový zlatý odpovídal dvěma třetinám tolaru.
Spolkové tolary razila Vídeň (A), uherská Kremnice (B), sedmihradský Karlsburg (E) a do ztráty italských provincií také Milán (M) a Benátky (V). Nejvíc jich vzniklo hned na začátku – přes devět milionů kusů v letech 1857 a 1858, celkem přes 31 milionů. Dvoutolarů vzniklo jen asi 28 tisíc; první z nich, vydaný v červenci 1857 k otevření trati Lublaň–Terst, měl náklad jen 1 644 kusů.
Začátkem roku 1866 dostaly mince nový portrét s plnějšími vousy a od roku 1867 zmizel z opisu lombardsko-benátský titul. Po válce roku 1866 se Rakousko smlouvou z roku 1867 z mincovního spolku vyvázalo. Poslední rakouské spolkové tolary vyrazil Karlsburg s letopočtem 1868; v německých státech přestaly spolkové tolary platit koncem roku 1870.





