Tolary Jana Fridricha a Mořice
Jan Fridrich I. Saský a Mořic Saský byli znepřátelení příbuzní, jejichž spor rozhodl o osudu saského kurfiřtství. Mořic se roku 1547 postavil na stranu císaře Karla V., u Mühlberku svého bratrance porazil a získal jeho kurfiřtskou hodnost. O pět let později se obrátil proti císaři a vymohl protestantům svobodu vyznání.
Řazení produktů
Výpis produktů
Čtvrttolar Jana Fridricha a Mořice z roku 1546 je působivou saskou ražbou z období reformace a napětí před šmalkaldskou válkou. Menší tolarový nominál zaujme historickým...
Ovládací prvky výpisu
Mořic Saský (1521–1553) a jeho bratranec Jan Fridrich I. stáli v čele dvou větví rodu Wettinů a nesnášeli se od chvíle, kdy se roku 1539 setkali v Torgau. Jejich osobní nevraživost se propletla s velkým sporem doby – rozdělením říše mezi katolíky a stoupence reformace.
Jan Fridrich I. byl vůdčí osobností šmalkaldského spolku, tedy obranného svazu protestantských knížat. Mořic byl také luterán, přesto se ve šmalkaldské válce postavil na stranu císaře Karla V. Rozhodovala příležitost, ne vyznání.
Zlom přišel 24. dubna 1547 v bitvě u Mühlberku. Císařské vojsko za Mořicovy účasti šmalkaldské knížata rozdrtilo a Jan Fridrich padl do zajetí. Wittenberskou kapitulací pak přišel o kurfiřtskou hodnost, která přešla na Mořice – ten se stal saským kurfiřtem odměnou za pomoc císaři.
Vítězství ale netrvalo dlouho v jedné podobě. Když se Karel V. pokusil využít úspěchu k obnově katolictví a nadále držel ve vězení Mořicova tchána Filipa Hesenského, kurfiřt otočil. Spojil se s Francií a protestantskými knížaty a roku 1552 císaře donutil k útěku i k passovské smlouvě, která protestantům přiznala svobodu vyznání.
Mořic zemřel 9. července 1553 na následky zranění břicha, které utrpěl v bitvě u Sievershausenu. Bylo mu dvaatřicet let a bitvu, v níž padl, přitom vyhrál.
Historici o něm píší jako o postavě rozporné: pro jedny prospěchář, který zradil vlastní stranu, pro druhé politik, jenž nakonec dojednal pro protestanty víc než jeho zásadový bratranec. Obě hodnocení jsou obhajitelná a v dějinách reformace zůstává jednou z nejvíc diskutovaných osobností. Jan Fridrich se ze zajetí vrátil až roku 1552, kurfiřtskou hodnost už ale nezískal zpět; jeho větev rodu se musela spokojit s ernestinskými državami v Durynsku, zatímco Drážďany zůstaly Mořicovým potomkům.
