Tolary Jana Jiřího II. Saského
Jan Jiří II. Saský (1613–1680) byl saským kurfiřtem od roku 1656 až do své smrti. Zajímal se víc o umění než o politiku a proměnil Drážďany v jedno z hudebních středisek Evropy, kde vznikla i první tamní opera. Za jeho čtyřiadvacetileté vlády se Sasko pomalu vzpamatovávalo z třicetileté války.
Řazení produktů
Výpis produktů
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Pražský čtvrt tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1624 představuje působivou ukázku českého mincovnictví raného baroka. Spojuje panovnickou postavu s habsburskou orlicí a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Stříbrný tolar Leopolda V. Tyrolského z roku 1632 zaujme reprezentativním portrétem panovníka ve zbroji a bohatě členěným erbem na rubu. Rozměrná ražba z mincovny Ensisheim je...
Stříbrný tolar Rudolfa II. z roku 1601 ražený v Kremnici představuje mistrovský kus renesanční mincovní tvorby s portrétem císaře a říšským orlem.
Stříbrný tolar Maxmiliána III. Tyrolského z roku 1618, ražený v proslulé mincovně Hall, představuje jednu z posledních ražeb tohoto panovníka. Vyniká precizním portrétem...
Stříbrný říšský tolar z roku 1695, ražený ve Vídni za vlády císaře Leopolda I. Habsburského. Monumentální barokní ražba s charakteristickým portrétem panovníka v brnění a bohatě...
Stříbrná křížový tolar z roku 1797, ražená v Kremnici pod panováním Františka II. Detailní heraldický motiv a zachovalost z ní činí atraktivní kus pro sběratele...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Jan Jiří II. Saský (1613–1680) převzal kurfiřtství v říjnu 1656 po svém otci Janu Jiřím I. Přebíral zemi vyčerpanou třicetiletou válkou, jejíž bojiště se saskému území nevyhnula a jejíž následky bylo cítit ještě po celou generaci.
Politika ho příliš nezajímala a jeho zahraniční kroky to prozrazovaly. Roku 1664 přijímal peníze od francouzského krále Ludvíka XIV., zároveň si ale udržoval vztahy s císařem Leopoldem I., protože nálada v saské šlechtě byla proti Francii. Kurfiřt tak lavíroval mezi oběma stranami.
Skutečnou vášní mu bylo umění. Do Drážďan zval hudebníky z ciziny, pořádal slavnosti a nechal postavit první drážďanskou operu na Taschenbergu. Město tím získalo pověst, kterou si v německé hudbě drží dodnes, a základ jeho pozdější proslulosti byl položen právě zde.
Roku 1658 byl přijat do Plodonosné společnosti, sdružení, které pěstovalo německý jazyk a literaturu v době, kdy se u dvorů mluvilo hlavně francouzsky. I to zapadá do obrazu panovníka, jenž věnoval kultuře víc pozornosti než státním záležitostem.
Hospodářství se za jeho vlády pomalu zvedalo. Rozvíjela se textilní výroba, těžba uhlí a sklářství, pokračovalo dolování stříbra v Krušných horách a lipské veletrhy znovu přitahovaly obchodníky z celé střední Evropy. Právě krušnohorské stříbro zůstávalo hlavní oporou saských financí, jak tomu bylo už od dob prvních tolarových ražeb.
Zemřel 22. srpna 1680 po čtyřiadvaceti letech vlády a kurfiřtství převzal jeho syn Jan Jiří III., voják podstatně většího formátu, který o tři roky později vedl saské vojsko na pomoc obležené Vídni. Sasko po sobě zanechal chudší, než jaké bývalo před válkou, ale kulturně sebevědomější. Právě z těchto let vyrůstá pozdější lesk drážďanského dvora, který o generaci později dovedl k vrcholu August Silný.
