Tolary Johanna Jakoba Khuena von Belasi
Johann Jakob Khuen von Belasi (asi 1515–1586) byl salcburským arcibiskupem šestadvacet let. Prosazoval závěry tridentského koncilu, povolal do Salcburku františkány a založil seminář pro výchovu kněží. Nechal také přestavět hrad Hohenwerfen na pevnost odolnou palným zbraním. Zemřel roku 1586 po sedmi letech nemoci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Pražský čtvrt tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1624 představuje působivou ukázku českého mincovnictví raného baroka. Spojuje panovnickou postavu s habsburskou orlicí a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Stříbrný tolar Leopolda V. Tyrolského z roku 1632 zaujme reprezentativním portrétem panovníka ve zbroji a bohatě členěným erbem na rubu. Rozměrná ražba z mincovny Ensisheim je...
Stříbrný tolar Rudolfa II. z roku 1601 ražený v Kremnici představuje mistrovský kus renesanční mincovní tvorby s portrétem císaře a říšským orlem.
Stříbrný tolar Maxmiliána III. Tyrolského z roku 1618, ražený v proslulé mincovně Hall, představuje jednu z posledních ražeb tohoto panovníka. Vyniká precizním portrétem...
Stříbrný říšský tolar z roku 1695, ražený ve Vídni za vlády císaře Leopolda I. Habsburského. Monumentální barokní ražba s charakteristickým portrétem panovníka v brnění a bohatě...
Stříbrná křížový tolar z roku 1797, ražená v Kremnici pod panováním Františka II. Detailní heraldický motiv a zachovalost z ní činí atraktivní kus pro sběratele...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Johann Jakob Khuen von Belasi (asi 1515–1586) pocházel ze starobylého jihotyrolského šlechtického rodu a salcburským arcibiskupem se stal roku 1560. Jeho úřad trval šestadvacet let a spadal do doby, kdy se katolická církev po tridentském koncilu vzpamatovávala z otřesu reformace.
Byl mužem pevné zbožnosti a osobní bezúhonnosti, jak jej popisují dobové prameny, a podle toho také vládl. Snažil se prosadit obnovu církevního života tak, jak ji koncil předepsal – tedy především lepší přípravou duchovních.
Ne všechno se dařilo. Pokus zřídit v Salcburku jezuitskou školu roku 1577 ztroskotal. O šest let později se mu ale podařilo povolat do města františkány a kolem roku 1580 založil skromný seminář, v němž se kněží konečně mohli soustavně vzdělávat.
Výraznější stopu zanechal ve stavitelství. Roku 1563 nechal opevnit hrad Hohenwerfen, který přebudoval podle italských vzorů tak, aby odolal novým palným zbraním, a o deset let později k němu přistavěl rozsáhlé palácové křídlo.
Stavěl i jinde. Zvelebil Tauernhaus ve Wisenegg v Obertauern, tedy útulek pro pocestné na horském přechodu, a zámek Rif poblíž Halleinu rozšířil na menší letní sídlo. Salcburk přitom nebyl jen církevní institucí, ale samostatným státem, jehož vládce musel myslet i na obranu a cesty.
Jeho rod si v jeho době polepšil: Khuenové von Belasi získali roku 1573 říšský baronský stav. Osobní vzestup a církevní úřad tak šly ruku v ruce, jak bylo u vysokého duchovenstva té doby obvyklé.
Roku 1579 jej postihla mrtvice a většinu správy od té doby přenechal svému pozdějšímu nástupci Jiřímu z Kuenburgu. Zemřel 15. května 1586 po dlouhé nemoci, která ho na sedm let předem odsunula z každodenního rozhodování. Jeho nástupci pak v protireformační politice pokračovali podstatně tvrdšími prostředky, než jaké volil on.
