Tolary Leopolda II.
Tolary Leopolda II. se razily jen za jeho krátké vlády v letech 1790–1792. Vedle konvenčního tolaru vídeňské mincovny o 28,06 gramu to byly hlavně křížové tolary s burgundským křížem, třemi korunami a Zlatým rounem, určené pro Rakouské Nizozemí, ale ražené ve Vídni, Kremnici, Günzburgu a Miláně.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Tolary Leopolda II. tvoří nejkratší tolarovou řadu habsburských panovníků konce 18. století. Leopold II., do té doby toskánský velkovévoda, nastoupil po smrti bratra Josefa II. v únoru 1790 a zemřel již 1. března 1792. Za necelé dva roky se razily dva odlišné druhy tolarů, které se liší standardem, vzhledem i určením.
Konvenční tolar navazoval na měnu zavedenou za Marie Terezie: deset tolarů z kolínské hřivny ryzího stříbra, tedy 28,06 gramu stříbra ryzosti 833/1000. Leopoldův konvenční tolar razila vídeňská mincovna se značkou A s letopočty 1790 až 1792; ročník 1790 existuje i v typu se znakem drženým dvěma gryfy místo obvyklého orla. Pražská mincovna, uzavřená roku 1784 a obnovená až 1795, za jeho vlády nerazila.
Druhým typem je křížový neboli korunní tolar, zavedený roku 1755 v Rakouském Nizozemí místo brabantských dukatonů. Na rubu nese burgundský kříž se třemi korunami a Zlatým rounem, na líci od roku 1780 portrét panovníka. Měl vlastní standard s 25,9 gramu ryzího stříbra, takže nejde o konvenční tolar.
Za Leopolda II. se křížové tolary a jejich díly razily mimo samotné Nizozemí – dochované kusy nesou značky A pro Vídeň, B pro Kremnici, H pro Günzburg a M pro Milán. Razidla s jeho jménem a letopočtem 1792 se používala ještě v roce 1793, už za Františka II. Konvenční i křížové tolary se v monarchii vyměňovaly do konce roku 1892.





