Tolary Ludvíka II. Bavorského
Ludvík II. Bavorský (1845–1886) usedl na bavorský trůn v osmnácti letech a proslul jako stavitel pohádkových zámků a mecenáš Richarda Wagnera. Politice se vyhýbal, o samostatnost Bavorska přišel a roku 1886 byl prohlášen za nesvéprávného. Zemřel za dodnes nevyjasněných okolností.
Řazení produktů
Výpis produktů
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Pražský čtvrt tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1624 představuje působivou ukázku českého mincovnictví raného baroka. Spojuje panovnickou postavu s habsburskou orlicí a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Stříbrný tolar Leopolda V. Tyrolského z roku 1632 zaujme reprezentativním portrétem panovníka ve zbroji a bohatě členěným erbem na rubu. Rozměrná ražba z mincovny Ensisheim je...
Stříbrný tolar Rudolfa II. z roku 1601 ražený v Kremnici představuje mistrovský kus renesanční mincovní tvorby s portrétem císaře a říšským orlem.
Stříbrný tolar Maxmiliána III. Tyrolského z roku 1618, ražený v proslulé mincovně Hall, představuje jednu z posledních ražeb tohoto panovníka. Vyniká precizním portrétem...
Stříbrný říšský tolar z roku 1695, ražený ve Vídni za vlády císaře Leopolda I. Habsburského. Monumentální barokní ražba s charakteristickým portrétem panovníka v brnění a bohatě...
Stříbrná křížový tolar z roku 1797, ražená v Kremnici pod panováním Františka II. Detailní heraldický motiv a zachovalost z ní činí atraktivní kus pro sběratele...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Ludvík II. Bavorský (1845–1886) se narodil na zámku Nymphenburg a králem se stal 10. března 1864, ve svých osmnácti letech. Byl plachý a od počátku vlády se zajímal spíš o hudbu a architekturu než o schůze ministrů.
Ještě v roce nástupu se stal mecenášem Richarda Wagnera. Skladatele zbaveného dluhů povolal do Mnichova, financoval jeho opery, poskytl mu bydlení a později přispěl i na stavbu festivalového domu v Bayreuthu. Bez královy štědrosti by se Wagnerovo dílo v této podobě nejspíš neuskutečnilo.
Politika mu přinášela jen porážky. V prusko-rakouské válce roku 1866 stálo Bavorsko na poražené straně a jeho touha po samostatnosti se rozplynula. Roku 1870 vstoupilo do Severoněmeckého spolku a o rok později do německého císařství; ponechalo si sice vlastní armádu, diplomacii i uniformy, o skutečném směřování se ale napříště rozhodovalo v Berlíně.
Král se stáhl do svého vlastního světa. Nad rodným krajem začal roku 1869 stavět Neuschwanstein, hrad jako vystřižený z Wagnerových oper, a k němu přibyly zámek Linderhof s jeskyní bohyně Venuše a Herrenchiemsee, zmenšená obdoba Versailles a pocta Ludvíku XIV.
Stavby pohltily královo jmění a jeho ministrům došla trpělivost. V červnu 1886 jej lékařská komise prohlásila za nesvéprávného, aniž by ho vyšetřila, a král byl zbaven moci. O několik dní později, 13. června, byl nalezen mrtev ve Starnberském jezeře.
Úřední závěr zněl sebevražda utonutím, pochybnosti o něm ale nikdy neustaly; s králem zemřel i jeho lékař a průběh událostí nikdo nedosvědčil. Vlády se ujal jeho duševně nemocný bratr Ota, za nějž fakticky vládl strýc Luitpold jako regent.
Bavorsko přišlo o panovníka kvůli stavbám, které mu vyčítalo. Právě ony dnes přivádějí do země zástupy návštěvníků – útrata, která se Bavorsku vrátila mnohonásobně, jen o sto let později.
