Tolary Matyáše II. Habsburského

Matyáš II. Habsburský (1557–1619) se narodil ve Vídni jako syn císaře Maxmiliána II. Vyrůstal ve stínu staršího bratra Rudolfa II., kterému podle rodového pořádku připadly nejvyšší tituly, a dlouhá léta hledal vlastní postavení v soustátí, jež Habsburkové ovládali od Uher po Nizozemí.

Zlom přišel roku 1606, kdy se rodina shodla, že Rudolf II. není pro postupující duševní chorobu schopen vlády. Matyáš se postavil do čela příbuzenstva a začal bratra z moci systematicky vytlačovat. Roku 1608 získal uherskou korunu spolu s vládou nad Rakousy a Moravou, roku 1611 přijal korunu českou.

Císařem Svaté říše římské byl zvolen roku 1612, tedy až po bratrově smrti. Jeho vláda se odehrávala v době, kdy se náboženské rozdělení říše prohlubovalo a stavovská obec v českých zemích trvala na svobodách zaručených Rudolfovým majestátem. Císař hledal kompromis, na který už ale ani jedna strana nechtěla přistoupit.

Roku 1611 se oženil s Annou Tyrolskou. Manželství zůstalo bezdětné, a otázka nástupnictví se proto stala předmětem vyjednávání uvnitř rodu. Prosadil se Ferdinand Štýrský, kterého čeští stavové přijali za krále roku 1617 a uherští o rok později; do dějin vstoupil jako císař Ferdinand II. Anna zemřela roku 1618, rok před svým manželem.

Sídlo panovnického dvora se za Matyáše přesunulo z Prahy zpět do Vídně a Praha tím ztratila postavení, které jí vtiskl Rudolf II. Pro české země to znamenalo víc než změnu adresy: rozhodování se vzdálilo a stavovská nedůvěra vůči panovníkovi rostla.

V posledním roce Matyášovy vlády vypuklo v Praze stavovské povstání, kterým začala třicetiletá válka. Císař už do jejího průběhu nezasáhl – zemřel ve Vídni 20. března 1619. Spolu s manželkou byl později uložen do kapucínské císařské hrobky ve Vídni, kterou oba za svého života založili.