Tolary z Annabergu
Tolary z Annabergu jsou saské guldengroše, raná podoba tolaru, ražené v krušnohorském Annabergu od roku 1500 až do zrušení mincovny v roce 1558. Nejznámější jsou takzvané Klappmützentaler s Fridrichem III. Moudrým, Janem Stálým a Jiřím Bradatým z let 1500–1525, pojmenované podle čepic s klapkami.
Mincovnu v Annabergu založili roku 1498 vládci obou saských linií kvůli stříbru z nově otevřených dolů na Schreckenbergu; do konce roku 1501 pracovala v nedalekém Frohnau. Zprvu razila hlavně groše zvané Schreckenbergery. Velký stříbrný guldengroš přinesl saský mincovní řád z roku 1500 s ryzostí 937,5 tisícin a hmotností kolem 29 gramů; annaberské kusy z toho roku patří k prvním saským guldengrošům. Od roku 1505 platila ryzost 930,56 tisícin.
Do roku 1525 se v Annabergu razily guldengroše společně za kurfiřta Fridricha III. Moudrého, jeho bratra Jana Stálého a albertinského vévodu Jiřího Bradatého. Na líci je Fridrich s mečem a kurfiřtskou čepicí, na rubu Jan a Jiří obrácení k sobě tváří; podle čepic s klapkami se jim říká Klappmützentaler. Mincmistři je značili svými znaky – Heinrich Stein (1499–1511) hvězdou, Albrecht von Schreibersdorf (1512–1523) křížem.
V letech 1525–1530 razila mincovna guldengroše Jana Stálého a Jiřího Bradatého, roku 1530 při rozdělení mincovnictví obou linií samotného Jiřího. Následovaly ražby Jana Fridricha I. Saského s Jiřím a později s dalšími albertinskými vévodami, roku 1542 s Mořicem Saským, a samostatné tolary Mořice z roku 1550. Mincmistr Melchior Irmisch (1527–1532) užíval trojlístek, Matthäus Rothe (1545–1554) žalud na větvi.
Posledním panovníkem, pro kterého Annaberg tolary razil, byl kurfiřt August Saský (ražba z roku 1557). August soustředil saské mincovnictví do Drážďan: annaberská mincovna se roku 1557 ještě přestěhovala do zdejšího kláštera a v roce 1558 byla s drážďanskou sloučena. Poslední mincmistr Leupold Holzschucher (1554–1558) značil mince dřevákem.





