Tolary z Brunšviku
Tolary z Brunšviku razilo v 16. a 17. století samo město Brunšvik, v 18. století pak brunšvicko-wolfenbüttelská knížata podle konvenční měny. Řada pokračuje tolary a dvoutolary 19. století podle pruské stopy; mincovna ve městě skončila roku 1859 a poslední brunšvické tolary už vznikaly v Hannoveru.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Ovládací prvky výpisu
Brunšvik razil tolary nejdřív jako město. Městský tolar z roku 1546 nese na rubu lva a opis MONETA NOVA BRVNSVICENSIS, na líci vzkříšeného Krista nad hrobem s heslem VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM. Roku 1615 vydalo město tolar na památku obléhání, které trvalo od 22. července do 11. listopadu; rub ukazuje pohled na Brunšvik obehnaný obléhacími pracemi.
Od roku 1668 razili brunšvičtí vévodové dvoutřetinové a třetinové tolary v hodnotě 24 a 12 mariengrošů. V 60. letech 18. století přistoupilo Brunšvicko ke konvenční měně a hlavní mincí se stal konvenční tolar za 32 mariengrošů. Opis X EINE FEINE MARK na tolaru Karla Viléma Ferdinanda Brunšvicko-Wolfenbüttelského z roku 1783 udává, že se z hřivny ryzího stříbra razilo deset kusů. Třetinový tolar Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského (1713–1780) z roku 1768 nese údaj XL EINE FEINE MARCK.
V 19. století se Brunšvicko přiklonilo k pruské stopě: od roku 1837 razilo tolary po čtrnácti z hřivny ryzího stříbra a od roku 1842 i dvoutolary. Mincovna v Brunšviku byla roku 1859 zavřena a spolkové tolary, které vévodství vydávalo až do roku 1871, už razil Hannover.
