Victoriatus
Victoriatusbyla stříbrná mince římské republiky, ražená od konce 3. století do zhruba roku 170 před naším letopočtem. Jméno dostala podle bohyně Victorie, která na rubu věnčí trofej z ukořistěných zbraní. Byla z horšího stříbra než souběžně zavedený denár a obíhala hlavně v jižní Itálii a později v Galii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Victoriatus patří k mincím, kterými Řím za druhé punské války přestavoval svou měnu. Začal se razit zhruba v době, kdy vznikl denár, tedy nejpozději kolem roku 211 před naším letopočtem; některé práce kladou počátek ražby už do roku 221. Jméno je antické, doložené v dobových textech i nápisech. Řecky mluvící obyvatelé minci podle vyobrazení říkali tropaikon.
Na líci je vavřínem ověnčená hlava Jupitera, na rubu Victoria klade věnec na trofej sestavenou z ukořistěné zbroje a pod ní stojí nápis ROMA. Mince vážila zpočátku asi 3,4 g, tedy tři scrupula, a odpovídala polovině staršího quadrigatu, který se v té době už nerazil. Na rozdíl od denáru, quinaru a sestercia nikdy nenesla označení hodnoty.
Stříbro victoriatu bylo horší než u denáru, obsahovalo zhruba 60–80 % stříbra, a zpočátku mince platila asi tři čtvrtiny denáru. Nálezy pocházejí hlavně z jižní Itálie a později z Galie. Soudí se proto, že nepatřila do běžné římské soustavy, ale nahrazovala drachmu, na kterou byla zvyklá řecká města na jihu Itálie.
V polovině 2. století před naším letopočtem victoriaty náhle mizí z italských pokladů, zřejmě byly úředně staženy. Obraz Victorie s trofejí převzal quinarius, obnovený roku 101 před naším letopočtem hlavně pro Předalpskou Galii, kde byly victoriaty i jejich napodobeniny oblíbené. Platil polovinu denáru, takže opotřebované victoriaty tehdy zřejmě měly už jen tuto hodnotu.
