Vídeňské dukáty
Vídeňské dukáty razila císařská mincovna ve Vídni pro Habsburky po celá staletí až do první světové války. Od konce 18. století nesou písmeno A, od roku 1872 už značku mincovny nemají; dukát s letopočtem 1915 a portrétem Františka Josefa I. se jako oficiální novoražba vyrábí dodnes.
Vídeň patřila k nejvýznamnějším mincovnám habsburské monarchie a za Ferdinanda III. vynikala ražbou vícedukátů. Vedle běžných dukátů tu vznikaly i reprezentativní pětidukáty a desetidukáty – například desetidukát Ferdinanda III. z roku 1641 mincmistra Hanse Jacoba Stadlera nebo desetidukát Leopolda I. z roku 1660, pod nímž je podepsán mincmistr Andrea Cetto.
Písmennou značku dostala Vídeň roku 1766: písmeno A, zprvu jen pro ražby Josefa II. jako spoluvládce, od konce roku 1780 pro všechny. V letech 1774–1780 nesou vídeňské dukáty písmena C–A – zkratku jmen mincmistra Cronberga a vardajna (kontrolora) Aicheraua, nikoli značku sedmihradského Karlsburgu, jak se někdy uvádí.
Ferdinand I. Dobrotivý (1793–1875), jako uherský král Ferdinand V., dal ražit dukáty s vavřínovou hlavou na líci a dvouhlavým orlem na rubu. Roku 1848 vyšly ve Vídni jeho dukáty i čtyřdukáty se značkou A. Za Františka Josefa I. (1830–1916) se písmeno A od roku 1872 přestalo dávat. Po zavedení korunové měny roku 1892 zůstal dukát obchodní mincí mimo běžný oběh.
Ražba dukátů skončila s první světovou válkou. Dukát s letopočtem 1915 a vavřínovou hlavou Františka Josefa I. ale rakouská mincovna razí jako oficiální novoražbu dodnes: 3,49 g zlata ryzosti 986/1000, na rubu dvouhlavý orel a opis zakončený rokem 1915.





