Vídeňské tolary
Vídeňské tolary pocházejí z hlavní mincovny habsburské monarchie. Od konvenčních a levantských tolarů Marie Terezie přes křížové tolary až po spolkové tolary Františka Josefa I. z let 1857–1867 je od roku 1766 poznáme podle značky A, dřívější podle dvojpísmene W-I nebo iniciál úředníků.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Stříbrný říšský tolar z roku 1698, ražený ve Vídni za vlády císaře Leopolda I. Habsburského. Monumentální barokní ražba s charakteristickým portrétem panovníka v brnění a bohatě...
Stříbrný tolar Rudolfa II. z vídeňské mincovny spojuje výrazný panovnický portrét s korunovaným dvouhlavým orlem. Ražba z roku 1601 představuje působivý doklad habsburského...
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený ve Vídni představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený ve Vídni. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1823 ražený ve Vídni. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1815 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Půltolar křížový z Rakouského Nizozemí patří k tradičním stříbrným oběžným mincím pozdního 18. století. Vznikal za vlády císaře Josefa II. a představuje typický nominál...
Půltolar křížový z Rakouského Nizozemí patří k tradičním stříbrným oběžným mincím pozdního 18. století. Vznikal za vlády císaře Josefa II. a představuje typický nominál...
Půl tolar Josefa II. z roku 1790 s výrazným Burgundským křížem a vídeňskou značkou „A“ odráží éru osvícenských reforem a rozmachu habsburské moci.
Půl tolar Josefa II. z roku 1790 s výrazným Burgundským křížem a vídeňskou značkou „A“ odráží éru osvícenských reforem a rozmachu habsburské moci.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený ve Vídni představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Ovládací prvky výpisu
U starších vídeňských tolarů není původ vždy snadné rozpoznat. Po císařské rezoluci z roku 1712 zmizely z rakouských mincí značky mincmistrů a zhruba čtyřicet let je ražby nenesou. Mince Františka I. Štěpána se od roku 1746 poznají podle dvojpísmene W-I u orla, ražby Marie Terezie podle zemského znaku v srdečním štítku orla.
Konvenční měna z let 1750–1753 stanovila tolar na desetinu kolínské hřivny ryzího stříbra, tedy asi 23,4 gramu ryzího kovu; tolar platil dva zlatníky. V letech 1765–1780 nesly vídeňské ražby iniciály mincmistra a vardajna, nejprve I.C.–S.K., od roku 1774 I.C.–F.A. S nimi a s letopočtem 1780 se razil tereziánský levantský tolar, jehož stará vídeňská razidla se používala až do roku 1823.
Od roku 1766 dostala Vídeň v písmenném systému habsburských mincoven značku A – zpočátku jen na ražbách Josefa II. jako spoluvládce, od konce roku 1780 na všech. Nesou ji konvenční tolary Františka I. Rakouského i Ferdinanda I. Dobrotivého a také křížové tolary s burgundským křížem, které se za koaličních válek razily i ve Vídni.
Vídeňská mincovní smlouva z roku 1857 zavedla spolkový tolar o 18,518 gramu stříbra ryzosti 900/1000, rovný jednomu a půl rakouského zlatníku. Rakouské mincovny jich do roku 1867 vyrazily přes 31 milionů. Ve státech německého celního spolku přestaly platit koncem roku 1870 a od roku 1872 vídeňská mincovna značku A na mince přestala dávat.
