Zecchina z Benátek
Zecchina z Benátek jsou zlaté dukáty Benátské republiky, ražené od roku 1284 až do jejího pádu v roce 1797 v téměř nezměněné podobě. Na líci přijímá dóže korouhev od svatého Marka, na rubu stojí Kristus v oválu s hvězdami. Letopočet mince nenesou, určují se proto podle jména dóžete v opisu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatník Františka Josefa I. byl vyražen roku 1862 v benátské mincovně. Averz nese portrét panovníka s vavřínovým věncem, reverz císařského dvouhlavého orla, nominál 1 FL a...
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Ovládací prvky výpisu
Benátky zavedly zlatý dukát v roce 1284, když byzantský hyperpyron ztrácel na ryzosti a obchodníci potřebovali spolehlivou zlatou minci. Dukát převzal rozměr a hmotnost florentského florénu a obsahoval asi 3,5 g zlata o ryzosti kolem 99,5 %, nejvyšší, jaké středověká metalurgie dosáhla. Pro zlato vznikla v roce 1285 samostatná mincovna, kterou usnesení Velké rady poprvé nazývá Zecca – podle arabského slova sikka, razidlo.
Mince se zprvu jmenovala dukát. Když se slovo dukát v 15. a 16. století ustálilo i pro početní jednotku 124 soldi, odlišovalo se zlaté platidlo jako ducato de zecca, dukát z mincovny, a z toho vzniklo zecchino. Na líci klečí dóže před svatým Markem, který mu podává korouhev, s opisy S M VENET a jménem dóžete; na rubu stojí Kristus v oválu s devíti hvězdami a latinským veršem SIT TIBI CHRISTE DATUS QUEM TU REGIS ISTE DUCATUS.
Za více než pět set let se měnilo jen jméno dóžete – od Andrey Dandola ve 14. století přes Francesca Foscariho (1423–1457) po Alviseho Contariniho (1676–1684). Leonardo Loredan přidal půldukát, další dóžata čtvrtdukát i násobky až do 105 dukátů, vše podle původní stopy. Ani když se letopočty staly na evropských mincích běžnými, Benátky je na zecchina nezaváděly. V 16. století se zlato razilo v novostavbě mincovny od Jacopa Sansovina u Dóžecího paláce.
Benátský dukát napodobovali v celém Středomoří – Byzanc, Osmanská říše od roku 1478 i johanité na Rhodu a Maltě; janovští obchodníci razili na Chiu napodobeniny téměř k nerozeznání. Ražbu zecchin ukončil pád republiky, když poslední dóže Ludovico Manin 12. května 1797 abdikoval pod tlakem Napoleona.
