Zecchina
Zecchina jsou zlaté benátské dukáty, které Benátská republika razila od roku 1284 až do svého zániku roku 1797 téměř beze změny vzhledu i hmotnosti. Jméno zecchino, zkrácené z ducato de zecca neboli dukát z mincovny, se ustálilo v 16. století, aby se zlatá mince odlišila od početního dukátu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Zecchino vzniklo jako odpověď Benátek na zhoršující se byzantské zlaté hyperpyrony, kterými benátští kupci platili za zboží z Východu. Když císař Michael VIII. Palaiologos minci znovu znehodnotil, rozhodla Velká rada roku 1284, za dóžete Giovanniho Dandola, o ražbě vlastní mince z čistého zlata. Za vzor velikosti a hmotnosti posloužil florentský florén z roku 1252.
Benátský dukát obsahoval 3,545 gramu zlata ryzosti 99,47 %, nejčistšího, jaké tehdejší hutnictví dokázalo vyrobit. Na líci klečí dóže před svatým Markem, který mu podává korouhev, na rubu stojí Kristus mezi hvězdami v oválném rámu. Opis na rubu, latinský hexametr Sit tibi, Christe, datus, quem tu regis, iste ducatus, převzaly Benátky z dukátů Rogera II. Sicilského Další dóžata měnila na minci už jen své jméno a letopočet se na ni nedával až do konce republiky.
Jméno zecchino vzniklo z potřeby odlišit zlatou minci od dukátu jako početní jednotky. Ten byl roku 1470 roven 124 soldům, ale stříbrné peníze v 16. století dál ztrácely hodnotu a zlatý dukát vystoupal výš. Říkalo se mu proto ducato de zecca, dukát z mincovny, zkráceně zecchino. Slovo zecca pochází z arabského sikka, razidlo. Leonardo Loredan přidal půldukát, jeho nástupci čtvrtdukát a násobky až do 105 dukátů, vše podle vzoru z roku 1284.
Zecchino se hojně napodobovalo hlavně v Levantě, kde Benátky více utrácely, než vydělávaly: johanité je razili na Rhodu a později na Maltě, janovští obchodníci na Chiu. Benátský vzor převzaly i mamlúcký ašrafí a osmanský sultaní. Roku 1524 uznal císař Karel V. dukáty benátské jakosti za platné ve Svaté říši římské. Ražbu zecchin ukončil až Napoleon, když roku 1797 zrušil Benátskou republiku.
