Zlaté aurey
Zlaté aurey jsou hlavní zlaté mince starověkého Říma. Pravidelně je razil už Gaius Iulius Caesar a v císařství platil aureus 25 stříbrných denárů. Z původních asi 8 g jeho hmotnost postupně klesala, ve 3. století až pod 3,5 g, než jej roku 312 nahradil solidus Konstantina I. Velikého.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatý dukát z roku 1637 pochází z mincovny svobodného říšského města Norimberku, jednoho z nejvýznamnějších obchodních a řemeslných center Svaté říše římské. Ražba vznikla v...
Zlatý uherský dukát Rudolfa II. z roku 1593 pochází z proslulé kremnické mincovny. Spojuje reprezentativní postavu panovníka s tradičním mariánským motivem a je působivým...
Reprezentativní kolekce „Nejmenší zlaté mince světa“ spojuje 22 miniaturních zlatých ražeb z různých zemí a motivických okruhů. Zaujme pestrým výběrem témat, původní etuí a...
Ovládací prvky výpisu
Římské zlaté mince se poprvé objevily za druhé punské války (218–201 př. n. l.), po jejím skončení se však jejich ražba zastavila. Pravidelnou zlatou mincí se aureus stal až za Caesara, který ustálil jeho hmotnost na čtyřicetinu římské libry, tedy asi 8 g. Hodnota aureu odpovídala 25 stříbrným denárům neboli 100 sesterciům.
Za Augusta vážil aureus 1/42 libry (7,79 g) a Nero jej snížil na 1/45 libry (7,3 g). Aurey z konce 1. a ze 2. století, včetně ražeb Trajána (vládl 98–117), proto váží něco přes 7 g. Zlato v nich bylo prakticky čisté; jen za Galliena ryzost krátce klesla na 94 % a jeho nástupce ji vrátil na 99 %.
Ve 3. století aureus rychle slábl: ze zhruba 7,2 g za Septimia Severa (193–211) přes 6,5 g za Caracally klesl za Valeriána (253–260) pod 3,5 g. Dioklecián jej ustálil na šedesátině libry, asi 5,5 g. Roku 312 zavedl Konstantin I. Veliký solidus ražený po 72 kusech z libry, který aureus jako zlatou minci říše natrvalo nahradil.





