Zlaté dolary
Zlaté dolary mají dvě větve. Spojené státy razily drobný zlatý dolar v letech 1849–1889 jako odraz kalifornské zlaté horečky. Od roku 1979 nesou dolarový nominál zlaté investiční mince v čele s kanadským javorovým listem a vedle nich pamětní zlaté ražby menších států, u nichž je nominál jen symbolický.
Zlatý dolar zavedly Spojené státy americké zákonem z 3. března 1849. Kongres k němu přiměla kalifornská zlatá horečka, která přinesla velké množství kovu. První typ s hlavou Svobody měl průměr jen 12,7 milimetru a byl nejmenší mincí, jakou kdy Spojené státy razily. Od roku 1854 se mince zvětšila na 14,3 milimetru a Svoboda dostala čelenku z per.
Už předtím vyráběl od roku 1831 zlaté dolary soukromý mincíř Christopher Bechtler v Severní Karolíně pro oblast tamních zlatých dolů. Státní zlatý dolar se razil do roku 1889 a v roce 1890 jej Kongres zrušil spolu s trojdolarovou mincí. Do roku 1922 pak vyšlo ještě devět pamětních zlatých dolarů v malých nákladech.
Druhá větev patří investičnímu zlatu. Royal Canadian Mint uvedla roku 1979 zlatý javorový list s nominálem 50 dolarů a později i jeho díly s nižšími dolarovými hodnotami. Nominál je zákonná hodnota, kterou mince formálně má; cenu však určuje obsah zlata, který nominál mnohonásobně převyšuje.
Dolarový nominál nesou i drobné zlaté pamětní mince menších ostrovních a afrických států, jako jsou Libérie, Fidži nebo Šalamounovy ostrovy. Vydávají je obvykle soukromé mincovny se souhlasem daného státu a jejich motivy se k vydavateli často nevztahují – Libérie tak v roce 2008 vydala dvanáctidolarové mince s Pražským hradem či římským Koloseem. Formálně jsou zákonným platidlem, v zemi vydání však neobíhají.
