Zlaté forinty
Zlaté forinty jsou především uherské mince 4 a 8 forintů z let 1870–1892, ražené v Kremnici podle váhy francouzských zlatých 10 a 20 franků. Jméno forint má ale zlatý původ: tak Maďaři nazývali florény, zlaté mince podle florentského vzoru, které Uhry razily od 14. století a později nazývaly dukáty.
Slovo forint pochází od florentského florénu. Karel I. Robert z Anjou začal ve 20. letech 14. století razit zlaté mince podle florentského vzoru a Maďaři jim říkali aranyforint, zlatý forint. Hlavní mincovnou uherského zlata se stala Kremnice. Později se pro tyto mince ujalo označení dukát a jméno forint přešlo v habsburských Uhrách na stříbrný zlatník, v maďarštině forint.
Zlaté mince s hodnotou ve forintech přinesla až druhá polovina 19. století. Od roku 1870 razila Kremnice 4 forinty a 8 forintů, které na rubu nesou i hodnotu 10 a 20 franků. Váhou a ryzostí přesně odpovídaly francouzským zlatým mincím: čtyřforint vážil 3,2258 gramu, osmiforint 6,4516 gramu, obojí ze zlata 900/1000. Monarchie tím usnadnila obchod se zeměmi frankové soustavy, Latinské mincovní unii se však nikdy nepřipojila.
Uherské ražby mají od konce 60. let vlastní podobu: na líci vavřínem ověnčenou hlavu Františka Josefa I. s maďarským titulem FERENCZ JÓZSEF I., pod ní značku K. B. kremnické mincovny, na rubu korunovaný spojený znak zemí uherské koruny a nápis MAGYAR KIRÁLYSÁG. Ve Vídni se paralelně razily rakouské 4 a 8 zlatníků. S přechodem na korunovou měnu roku 1892 ražba skončila, mince však zůstaly zákonným platidlem i v korunách.





