Zlaté koruny
Zlaté koruny jsou zlaté mince ražené v korunové měně. U nás jde především o rakousko-uherské desetikoruny, dvacetikoruny a stokoruny z let 1892–1915 a jejich oficiální vídeňské novoražby a o zlaté pamětní mince České národní banky, které od roku 1995 nesou nominál v korunách českých.
Koruna vznikla v Rakousku-Uhersku roku 1892 jako měna se zlatým základem, a zlato proto patřilo k jejím nejvyšším nominálům od samého začátku. Z kilogramu ryzího zlata se razilo 3 280 korun ve slitině ryzosti 900/1000; desetikoruna vážila 3,388 g a obsahovala 3,049 g ryzího zlata. Nové zlaté mince začala Vídeň vydávat v listopadu 1892. Razily je jen dvě mincovny – Vídeň pro rakouskou polovinu říše a Kremnice se značkou K. B. pro uherskou.
Na rozdíl od drobných mincí byla zlatá koruna plnohodnotná: její hodnotu kryl obsah zlata. Vedle desetikoruny a dvacetikoruny přibyla až v letech 1907 a 1908 stokoruna o hmotnosti téměř 34 g – nejprve v Kremnici, poté ve Vídni k šedesátému výročí vlády Františka Josefa I. Nezávisle na Rakousku-Uhersku razily zlaté koruny od 70. let 19. století také skandinávské státy Skandinávské měnové unie – Švédsko, Dánsko a Norsko.
S první světovou válkou zlaté mince z oběhu zmizely. Rakouská státní mincovna ve Vídni ale některé typy razí dodnes jako oficiální novoražby se zamrzlým letopočtem – například desetikorunu 1912 nebo dvacetikorunu a stokorunu 1915. Jsou to pravé mince státní mincovny, jen vyrobené mnohem později, než udává letopočet.
Československá koruna zlaté mince v korunách neměla; zlato zastupovaly svatováclavské dukáty, které byly obchodní mincí bez nominální hodnoty. Do korunového nominálu se zlato vrátilo až s Českou národní bankou: roku 1995 vydala sadu Koruna česká v hodnotách 1 000 až 10 000 Kč, od roku 2001 následují pětileté cykly – zlaté dvoutisícikoruny Deset století architektury, později pětitisícikoruny Mosty, Hrady a Městské památkové rezervace. Nominál tu už neslouží k placení, jen dokládá, že jde o zákonné platidlo.





