Zlaté marky Viléma I. Pruského
Zlaté marky Viléma I. Pruského jsou pruské ražby říšské zlaté měny zavedené po sjednocení Německa. Desetimarky a dvacetimarky s portrétem Viléma I. jako pruského krále nesly na rubu říšskou orlici a byly ze zlata ryzosti 900/1000; stříbro sloužilo jen pro drobné mince do pěti marek.
Vilém I., pruský král a od roku 1871 německý císař, stál u zrodu marky. Říšský mincovní zákon ze 4. prosince 1871 a mincovní zákon z 9. července 1873 zavedly jednotnou měnu na zlatém základě, která v celé říši platila od 1. ledna 1876. Plnohodnotnými mincemi se staly zlaté kusy za 5, 10 a 20 marek ze zlata ryzosti 900/1000.
Na líci zlatých mincí byl panovník příslušného státu, na rubu společná říšská orlice. Desetimarka se úředně nazývala koruna (Krone), dvacetimarka dvojkoruna. Jedna marka odpovídala asi 0,358 gramu ryzího zlata, desetimarka tedy obsahovala zhruba 3,58 gramu. Stříbrné mince od jedné do pěti marek byly naproti tomu jen drobnými mincemi, jejichž hodnota převyšovala cenu kovu.
Pruské markové ražby nesou značky mincoven A (Berlín), B (Hannover, zrušena 1878) a C (Frankfurt nad Mohanem, zrušena 1880). Zlaté mince obíhaly do srpna 1914, kdy státní pokladny po vypuknutí války přestaly vyplácet zlato. Zákon z roku 1924 je znovu prohlásil za platidlo, v roce 1938 však byly staženy.
