Zlaté marky

Zlaté marky jsou zlaté mince Německého císařství v hodnotách 20, 10 a 5 marek, ražené ze zlata ryzosti 900/1000 od zavedení marky roku 1871 do první světové války. Jednotlivé státy na ně dávaly portrét svého panovníka nebo městský znak, rub s říšským orlem a nápisem DEUTSCHES REICH byl společný.

Německé císařství – 10 marek 1875 B, Vilém I. PruskýMarku zavedl zákon o zlatých mincích z roku 1871 jako jednotnou měnu nového císařství; marka odpovídala třetině tolaru. Z 500 gramů ryzího zlata se razilo 1 395 marek, jedna marka tedy představovala 0,358 g ryzího zlata. Zlatá jednomarka by vážila necelé 0,4 gramu, proto se zlato razilo jen ve vyšších hodnotách – 20 a 10 marek, v letech 1877–1878 také 5 marek.

Dvacetimarka vážila 7,965 g se 7,168 g ryzího zlata, desetimarka přesně polovinu. Plnohodnotnou mincí bylo jen zlato: stříbrné marky ryzosti 900/1000 obsahovaly 5 g ryzího stříbra na marku místo plných 5,55 g a sloužily jako drobné peníze. Spolkové a pruské tolary ještě do roku 1907 obíhaly jako tři marky.

Lícní strana patřila spolkovým státům – Prusku s Vilémem I. Pruským a jeho nástupci, Bavorsku s Ludvíkem II. Bavorským, menším královstvím a knížectvím i svobodným městům Hamburku, Brémám a Lübecku, která místo portrétu nesla městský znak. Rub s korunovaným říšským orlem a opisem DEUTSCHES REICH byl jednotný. Mincovny označovalo písmeno, například A Berlín, B Hannover (do roku 1878) a D Mnichov.

Do března 1914 Německo vyrazilo zlaté mince za 5,1 miliardy marek. Po vypuknutí války, 4. srpna 1914, byla ražba zlata zastavena a zlato se stahovalo výměnou za papírové peníze. Zlatá marka pak přežívala jako přepočtová jednotka: po inflaci roku 1923 odpovídal bilion papírových marek jedné rentové, tedy i jedné zlaté marce.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet