Zlaté mince Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské
Zlaté ražby katolických králů vznikaly ve Španělsku na sklonku 15. století, tedy v době, kdy země dokončila reconquistu a vyslala Kolumba přes oceán. Zlaté escudo zavedené kolem roku 1535 už neslo jména jejich potomků, razilo se pak téměř tři sta let a jeho dvojnásobek vešel do dějin jako dublon.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatý uherský dukát Karla VI. Habsburského z roku 1740 spojuje reprezentativní postavu panovníka s tradičním mariánským motivem zemí Koruny svatoštěpánské. Kremnická ražba se...
Zlatá mince Šalomounových ostrovů z roku 2009 připomíná Velkou čínskou zeď jako jeden z nejznámějších symbolů světového kulturního dědictví. Drobná ražba o hmotnosti 1 g spojuje...
Zlatý nominál 2 šu z pozdního období Tokugawského šógunátu připomíná dobu, kdy se Japonsko ocitalo na prahu zásadních politických a hospodářských změn. Drobná ražba z mincovny...
Zlatý nominál 2 šu z pozdního období Tokugawského šógunátu připomíná dobu, kdy se Japonsko ocitalo na prahu zásadních politických a hospodářských změn. Drobná ražba z mincovny...
Reprezentativní kolekce „Nejmenší zlaté mince světa“ spojuje 22 miniaturních zlatých ražeb z různých zemí a motivických okruhů. Zaujme pestrým výběrem témat, původní etuí a...
Zlatý dukát Ferdinanda V. z roku 1847 z vídeňské mincovny je elegantní a historicky cennou ražbou, která uzavírá epochu habsburského absolutismu a zároveň představuje poslední...
Ovládací prvky výpisu
Zlaté mince Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské vznikaly v době, kdy se Španělsko teprve rodilo. Sňatkem roku 1469 spojili Kastilii s Aragonem, roku 1492 dobyli Granadu a v témže roce podpořili plavbu Kryštofa Kolumba – jejich zlato tak patří k poslednímu předamerickému období španělských dějin.
Zlatá mince měla v jejich zemích jasnou úlohu. Sloužila velkému obchodu, výplatám žoldu a mezinárodním platbám, zatímco běžný trh běžel na stříbrných reálech. Kdo držel zlato, nedržel peníze na nákupy, ale uchovanou hodnotu.
Zásadní změnu přinesla až léta po jejich smrti. Kolem roku 1535 zavedla španělská koruna zlaté escudo, které mělo hodnotu šestnácti reálů a stalo se hlavní zlatou mincí země na celá staletí – razilo se až do roku 1833.
Escudo se vydávalo v hodnotách jedné poloviny, jednoho, dvou, čtyř a osmi kusů. Dvouescudová mince získala jméno, které zná i ten, kdo o numismatice nikdy neslyšel: doblón, česky dublon, mince pirátských příběhů a lodních pokladů.
Poměr k stříbru se přitom v čase měnil. Od roku 1737 platilo escudo šestnáct reálů de plata fuerte, tedy tvrdého stříbra, nebo čtyřicet reálů de vellón, tedy stříbra míšeného – rozdíl, který napovídá, jak se španělské peníze postupně znehodnocovaly.
Právě tady se ukazuje význam dvojice, jejíž vládou to celé začalo. Ferdinand s Isabelou vytvořili stát, do něhož po roce 1492 začaly proudit drahé kovy z Ameriky, a ten pak na sto let určoval podobu evropských peněz.
Pro sběratele mají jejich zlaté ražby zvláštní postavení. Stojí na rozhraní dvou epoch: byly raženy ještě podle středověkých zvyklostí, ale už za panovníků, jejichž rozhodnutí otevřela novověk. Španělské zlato pozdějších století je proto přímým pokračováním toho, co začalo za jejich vlády – jen už z kovu, který připlouval přes Atlantik.
