Zlaté mince Josefa I.
Josef I. Habsburský (1678–1711) byl římským císařem a českým králem v letech 1705 až 1711. Reformoval správu monarchie, vedl válku o španělské dědictví a uherské povstání ukončil dohodou místo poprav. Zemřel na neštovice v pouhých dvaatřiceti letech a vlády se ujal jeho bratr Karel VI.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatý uherský dukát Karla VI. Habsburského z roku 1740 spojuje reprezentativní postavu panovníka s tradičním mariánským motivem zemí Koruny svatoštěpánské. Kremnická ražba se...
Zlatá mince Šalomounových ostrovů z roku 2009 připomíná Velkou čínskou zeď jako jeden z nejznámějších symbolů světového kulturního dědictví. Drobná ražba o hmotnosti 1 g spojuje...
Zlatý nominál 2 šu z pozdního období Tokugawského šógunátu připomíná dobu, kdy se Japonsko ocitalo na prahu zásadních politických a hospodářských změn. Drobná ražba z mincovny...
Zlatý nominál 2 šu z pozdního období Tokugawského šógunátu připomíná dobu, kdy se Japonsko ocitalo na prahu zásadních politických a hospodářských změn. Drobná ražba z mincovny...
Reprezentativní kolekce „Nejmenší zlaté mince světa“ spojuje 22 miniaturních zlatých ražeb z různých zemí a motivických okruhů. Zaujme pestrým výběrem témat, původní etuí a...
Zlatý dukát Ferdinanda V. z roku 1847 z vídeňské mincovny je elegantní a historicky cennou ražbou, která uzavírá epochu habsburského absolutismu a zároveň představuje poslední...
Ovládací prvky výpisu
Josef I. Habsburský (1678–1711) se narodil 26. července 1678 a císařem se stal 5. května 1705 po svém otci Leopoldovi I. Vládl pouhých šest let, přesto se jeho panování řadí k nejzajímavějším obdobím habsburské monarchie.
Obklopil se lidmi, kteří chtěli změnu. Rádci, jež si vybral, prosazovali modernizaci správy: snížil se počet tajných radů, zjednodušilo se rozhodování a habsburské finance se poprvé po dlouhé době stabilizovaly. Šlo o počátek proměny, kterou o dvě generace později dokončila Marie Terezie.
Zahraniční politiku zdědil i s válkou. Pokračoval v boji svého otce proti Ludvíku XIV. ve válce o španělské dědictví, jejímž cílem bylo získat španělské země pro jeho mladšího bratra Karla. Španělsko sice nezískal, zato upevnil rakouskou převahu v Itálii.
Nejpozoruhodnější byl jeho přístup k Uhrám. Zdědil tam rozsáhlé Rákócziho povstání a na rozdíl od svých předchůdců se rozhodl vzbouřené vůdce nepopravovat. Místo trestů přišlo vyjednávání a kompromisní mír, který uherským zemím usnadnil začlenění do monarchie.
Tento postup byl na svou dobu neobvyklý. Habsburkové obvykle odpověděli na povstání tvrdostí; Josef zvolil dohodu a získal tím klid v zemi, kterou jeho rod dvě století obtížně ovládal.
Zemřel 17. dubna 1711 na neštovice ve věku dvaatřiceti let. Epidemie, která si jej vyžádala, zasáhla i francouzskou královskou rodinu. Císařem se po něm stal jeho mladší bratr Karel VI. – tentýž, pro kterého chtěl získat španělský trůn.
Jeho předčasná smrt změnila evropskou politiku. Spojenci, kteří dosud podporovali Karlův nárok na Španělsko, si náhle uvědomili, že by v jedněch rukou spojil španělskou i habsburskou moc, a couvli. Válka o španělské dědictví tak skončila kompromisem, k němuž by při delším Josefově životě nejspíš nedošlo.
