Zlaté mince Josefa I.
Josef I. Habsburský (1678–1711) byl římským císařem a českým králem v letech 1705 až 1711. Reformoval správu monarchie, vedl válku o španělské dědictví a uherské povstání ukončil dohodou místo poprav. Zemřel na neštovice v pouhých dvaatřiceti letech a vlády se ujal jeho bratr Karel VI.
Řazení produktů
Výpis produktů
Benátský zecchino dóžete Antonia Veniera, zlatá mince, která se po staletí razila beze změny vzhledu i ryzosti. Averz zachycuje svatého Marka předávajícího praporec klečícímu...
Zlatý dukát Františka Josefa I. z roku 1862, ražený podle staleté rakouské tradice v takřka ryzím zlatě. Dukáty tohoto typu sloužily jako obchodní mince a byly po celé 19....
Zlatý solidus z prvního roku vlády Basileia I., zakladatele makedonské dynastie. Averz patří trůnícímu Kristu, reverz císaři a jeho synovi Konstantinovi, kteří spolu drží...
Zlatá mince státu Samoa z roku 2010 připomíná Mikuláše Koperníka, astronoma, který zásadně proměnil pohled na uspořádání vesmíru. Drobná ražba o hmotnosti 0,5 g spojuje zlato...
Zlatá mince Šalomounových ostrovů z roku 2009 připomíná Velkou čínskou zeď jako jeden z nejznámějších symbolů světového kulturního dědictví. Drobná ražba o hmotnosti 1 g spojuje...
Reprezentativní kolekce „Nejmenší zlaté mince světa“ spojuje 22 miniaturních zlatých ražeb z různých zemí a motivických okruhů. Zaujme pestrým výběrem témat, původní etuí a...
Zlatá mince 5 rublů Alexandra III. z roku 1886 představuje klasickou emisi Ruského impéria z konce 19. století. Spojuje prestiž carského portrétního mincovnictví, vysokou ryzost...
Zlatý šestinový dukát Karla VI. z roku 1728 je drobnou, ale reprezentativní barokní ražbou z uherské mincovny Nagybánya. Spojuje prestiž zlatého kovu, mariánskou symboliku a...
Zlatý papežský dukát Mikuláše V. z Říma představuje působivou renesanční ražbu s výraznou církevní symbolikou. Připomíná pontifikát humanistického papeže spojeného s obnovou...
Investiční zlatá mince Český lev v hmotnosti 1/25 trojské unce představuje spojení ryzího zlata, národní symboliky a precizního moderního zpracování. Díky malému formátu je...
Josef I. Habsburský (1678–1711) se narodil 26. července 1678 a císařem se stal 5. května 1705 po svém otci Leopoldovi I. Vládl pouhých šest let, přesto se jeho panování řadí k nejzajímavějším obdobím habsburské monarchie.
Obklopil se lidmi, kteří chtěli změnu. Rádci, jež si vybral, prosazovali modernizaci správy: snížil se počet tajných radů, zjednodušilo se rozhodování a habsburské finance se poprvé po dlouhé době stabilizovaly. Šlo o počátek proměny, kterou o dvě generace později dokončila Marie Terezie.
Zahraniční politiku zdědil i s válkou. Pokračoval v boji svého otce proti Ludvíku XIV. ve válce o španělské dědictví, jejímž cílem bylo získat španělské země pro jeho mladšího bratra Karla. Španělsko sice nezískal, zato upevnil rakouskou převahu v Itálii.
Nejpozoruhodnější byl jeho přístup k Uhrám. Zdědil tam rozsáhlé Rákócziho povstání a na rozdíl od svých předchůdců se rozhodl vzbouřené vůdce nepopravovat. Místo trestů přišlo vyjednávání a kompromisní mír, který uherským zemím usnadnil začlenění do monarchie.
Tento postup byl na svou dobu neobvyklý. Habsburkové obvykle odpověděli na povstání tvrdostí; Josef zvolil dohodu a získal tím klid v zemi, kterou jeho rod dvě století obtížně ovládal.
Zemřel 17. dubna 1711 na neštovice ve věku dvaatřiceti let. Epidemie, která si jej vyžádala, zasáhla i francouzskou královskou rodinu. Císařem se po něm stal jeho mladší bratr Karel VI. – tentýž, pro kterého chtěl získat španělský trůn.
Jeho předčasná smrt změnila evropskou politiku. Spojenci, kteří dosud podporovali Karlův nárok na Španělsko, si náhle uvědomili, že by v jedněch rukou spojil španělskou i habsburskou moc, a couvli. Válka o španělské dědictví tak skončila kompromisem, k němuž by při delším Josefově životě nejspíš nedošlo.





