Zlaté mince z Benátek
Zlaté mince z Benátek jsou především benátské dukáty, později zvané cechíny, které republika razila od roku 1284 až do svého zániku roku 1797 téměř beze změny. Klečící dóže před svatým Markem a Kristus mezi hvězdami z nich udělaly jednu z nejuznávanějších obchodních mincí Evropy.
Benátští kupci platili na Východě byzantskými zlatými hyperpyrony. Když císař Michael VIII. Palaiologos jejich zlato dále znehodnotil, odpověděla Velká rada roku 1284 vlastní mincí z čistého zlata, dukátem. Velikostí a hmotností se zhruba řídil florentským florénem z roku 1252; vážil asi 3,5 g a ryzostí byl na hranici možností tehdejšího hutnictví.
Obraz převzal dukát ze stříbrných grošů. Na líci klečí dóže před svatým Markem, který mu podává praporec; opis jmenuje světce S M VENET a dóže s titulem DVX. Na rubu stojí Kristus v oválném rámu posetém hvězdami. Každý další dóže měnil jen své jméno, a protože Benátky na dukáty nikdy nedávaly letopočet, určují se podle jména dóžete.
Když se v 16. století začalo počítat i v takzvaném účetním dukátu o 124 soldech, odlišoval se zlatý dukát jako ducato de zecca, dukát mincovny, z čehož vznikl název cechín. Leonardo Loredan přidal půldukát, další dóžové čtvrtdukát a násobky až do 105 dukátů, vše podle původní stopy z roku 1284. Ražbu ukončil až Napoleon, když roku 1797 zrušil Benátskou republiku.
Benátský dukát napodobovali v Levantě, ale i římský senát a později papežové. Za habsburské vlády po roce 1815 razila benátská mincovna se značkou V také rakouské dukáty a čtyřdukáty.
