Zlaté mince z Říma
Zlaté mince z Říma pokrývají tři odlišné epochy: aurey římských císařů, které se tu razily od roku 64, pozdně antické a byzantské solidy, jež v Římě nechal razit i Justinián I. po dobytí města roku 536, a dukáty papežské mincovny, ražené podle benátského vzoru v letech 1432–1531.
Za republiky se zlato v Římě razilo jen výjimečně, například za druhé punské války. Pravidelně razil zlatý aureus až Gaius Julius Caesar, v Římě i v polních dílnách, o hmotnosti asi 8 gramů. Augustus od roku 12 př. n. l. soustředil ražbu zlata a stříbra pro celou říši do Lugduna a teprve Nero ji roku 64 vrátil do Říma. Zároveň snížil hmotnost aureu na 1/45 libry, asi 7,3 g; za Caracally vážil už jen asi 6,5 g.
Aureus nahradil solidus, který kolem roku 312 zavedl Konstantin I. Veliký: 72 kusů z libry zlata, asi 4,5 g. Jeho hmotnost i ryzost vydržely beze změny staletí. Po dobytí Říma Belisarem 9. prosince 536 se tu razily i solidy Justiniána I. Kusy připisované Římu z let 538–546 nesou čelní poprsí císaře v přilbě a anděla s dlouhým křížem, výjimečně značku ROMOB. Podle Philipa Griersona však římská mincovna od Justiniána do Herakleia měla jen malý význam a její pozdější zlato bylo znehodnocené.
Papežská mincovna razila zlaté mince podle florentského vzoru od pontifikátu Jana XXII. (1316–1334). Od roku 1432 v ní vznikal dukát benátského původu, který obíhal vedle florénu; mezi papeži, kteří ho razili, byl Mikuláš V. (1447–1455). Roku 1531 nahradilo dukát scudo a zároveň se objevil cechín.
