Zlatníky
Zlatníky nesou jméno po zlaté minci, v habsburské monarchii však byl zlatník stříbrnou měnovou jednotkou. Do roku 1857 se dělil na 60 krejcarů, potom na 100 krejcarů, a v českých zemích platil až do zavedení korunové měny roku 1892, kdy se jeden zlatník přepočítal na dvě koruny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatník Františka Josefa I. byl vyražen roku 1862 v benátské mincovně. Averz nese portrét panovníka s vavřínovým věncem, reverz císařského dvouhlavého orla, nominál 1 FL a...
Rakouský stříbrný zlatník z roku 1888 s portrétem císaře Františka Josefa I. a dvouhlavým orlem. Měna habsburské monarchie před zavedením koruny, vyhledávaná sběrateli...
Stříbrný 1 florin Františka Josefa I. z roku 1861 je typickou oběžnou mincí habsburské monarchie z období před rakousko-uherským vyrovnáním.
Název zlatník, německy Gulden, maďarsky forint, původně patřil zlatým mincím podle vzoru florénu, který od roku 1252 razila Florencie. Od florénu pochází i jméno florin a zkratka FL, kterou nesou rakouské zlatníky po roce 1867. Stříbrnou podobu dostal zlatník v Tyrolsku: Zikmund Habsburský dal od roku 1486 v Hallu ve velkém razit stříbrný zlatníkový groš, který měl stejnou hodnotu jako zlatý zlatník. Na něj navázal i jáchymovský tolar.
V Čechách zavedl Ferdinand I. Habsburský roku 1561 zlatníkovou měnu se zlatníkem po šedesáti krejcarech, obchod zvyklý na groše ji však nepřijal. Trvalým základem habsburské měny se zlatník stal až s konvenční měnou v polovině 18. století: z kolínské hřivny ryzího stříbra se razilo dvacet zlatníků, takže zlatník obsahoval 11,69 g ryzího stříbra, platil půl tolaru a dělil se na šedesát krejcarů.
Vídeňská mincovní smlouva z roku 1857 zavedla rakouskou měnu. Z 500 g ryzího stříbra se razilo 45 zlatníků, zlatník vážil asi 12,35 g při ryzosti 900/1000 a nově se dělil desetinně na sto krejcarů; se starým konvenčním zlatníkem nebyl totožný. Vedle zlatníku se razily čtvrtzlatníky a dvouzlatníky, ve zlatě čtyřzlatníky a osmizlatníky. Od roku 1868 měly uherské ražby vlastní podobu s maďarskými opisy.
Rakouskou měnu ukončil roku 1892 přechod na zlatou korunovou měnu v poměru jeden zlatník za dvě koruny. Čtvrtzlatníky a dvouzlatníky byly staženy k 30. červnu 1893, zlaté čtyřzlatníky a osmizlatníky naopak zůstaly zákonným platidlem i v korunové měně. Jméno přežilo v Maďarsku, kde byl forint obnoven roku 1946 a platí dodnes.





