Bronzové mince Napoleona III.
Napoleon III. (1808–1873) byl prvním přímo zvoleným prezidentem Francie a od roku 1852 francouzským císařem. Za jeho vlády se přestavěla Paříž do dnešní podoby a Francie prošla hospodářským rozmachem; prusko-francouzská válka roku 1870 ale skončila jeho zajetím u Sedanu a pádem císařství. Zemřel v anglickém exilu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Římský dupondius císaře Commoda z roku 179 spojuje výrazný portrét v paprskové koruně s postavou okřídlené Viktorie nesoucí věnec a palmovou ratolest. Typ RIC III 1614 připomíná...
Římský bronzový as připomíná zbožštěnou Faustinu starší, manželku císaře Antonina Pia. Posmrtný portrét doplňuje personifikace věčnosti a opis AETERNITAS, který spojoval památku...
Pět centesimi Františka Josefa I. z roku 1852 představuje drobnou minci Rakouského císařství raženou v Miláně. Císařský orel, italský nominál a značka M připomínají habsburskou...
Bronzový sestercius císaře Gordiana III. připomíná bouřlivé období římské říše ve 3. století. Reverz se stojícím císařem, kopím a globem vyjadřuje vojenskou autoritu i vládu nad...
Římský bronzový as připomíná zbožštěného Augusta, zakladatele principátu, a zároveň ukazuje, jak Tiberius navazoval na autoritu svého adoptivního otce. Portrét s paprskovitou...
Sada dvou bronzových mincí Antonina Pia spojuje sestercius a as z období vrcholné římské říše. Představuje přehledný doklad mincovního systému druhého století i vlády panovníka...
Bronzový sestertcus císaře Volusiana pochází z neklidného období krize třetího století. Římská ražba s personifikací Pax připomíná snahu císařského domu zdůraznit mír, stabilitu...
Bronzová mince z Amisu pochází z období vlády Mithridata VI. Eupatora, jednoho z nejvýraznějších protivníků římské expanze. Spojuje dějiny pontského království s řeckou...
Bronzový sestercius Filipa II. připomíná mladého spoluvládce Filipa I. Arabského a dynastické ambice jeho rodu. Heslo PRINCIPI IVVENTVS představuje císařova syna jako...
Bronzový sesterxius Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidnou epochu krize třetího století. Reverz s personifikací věrnosti vojska vyjadřuje zásadní význam...
Sestercius Filipa I. Arabského zachycuje císaře v době neklidné římské říše třetího století. Motiv panovnického příjezdu připomíná návrat vládce a veřejné potvrzení jeho...
Bronzový sesterc Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidné období 3. století. Motiv Victorie zdůrazňuje vítězství, ochranu říše a snahu císařské moci posílit...
Napoleon III. (1808–1873) se narodil v Paříži jako synovec Napoleona Bonaparta a většinu mládí strávil ve vyhnanství. Slavné jméno pro něj bylo současně vstupenkou i přítěží: otevíralo mu cestu k moci, ale zavazovalo k srovnání, které se dalo těžko unést.
Šance přišla po únorové revoluci roku 1848. V prvních přímých prezidentských volbách zvítězil se 74,2 procenty hlasů, tedy převahou, jakou francouzská politika do té doby nepoznala. Ústava mu ale nedovolovala kandidovat znovu.
Řešení našel mimo zákon. Ve dnech 1. a 2. prosince 1851 provedl státní převrat, rozpustil Národní shromáždění a obnovil všeobecné volební právo mužů; lidové hlasování mu pak dalo zpětné požehnání. Přesně o rok později, 2. prosince 1852, se prohlásil císařem Francouzů a začalo druhé císařství.
Nejtrvalejší stopou jeho vlády je podoba Paříže. Pověřil prefekta Georgese-Eugèna Haussmanna přestavbou města a ten prorazil středověkou zástavbu širokými bulváry, vybudoval kanalizaci, nádraží i park Bois de Boulogne. Paříž, kterou dnes turisté fotografují, je z velké části dílem těchto let.
V zahraniční politice sázel na aktivitu. Podpořil sjednocení Itálie, spolu s Británií se postavil Rusku v krymské válce, rostoucí moc Pruska ale podcenil a nedokázal ji zadržet.
Konec přišel rychle. V prusko-francouzské válce byl roku 1870 poražen a u Sedanu padl i s armádou do zajetí. Císařství se zhroutilo a nahradila je třetí republika. Napoleon III. odešel do Anglie, kde 9. ledna 1873 v Chislehurstu zemřel.
Hodnocení jeho osmnácti let u moci zůstává rozdvojené. Na jedné straně muž, který se k vládě propracoval převratem a skončil vojenskou katastrofou, na druhé panovník, za něhož se Francie proměnila v moderní průmyslovou zemi s železnicemi, přístavy a hlavním městem, jemuž se dodnes nikdo nevyrovná.
