Bronzové mince Napoleona III.

Napoleon III. (1808–1873) se narodil v Paříži jako synovec Napoleona Bonaparta a většinu mládí strávil ve vyhnanství. Slavné jméno pro něj bylo současně vstupenkou i přítěží: otevíralo mu cestu k moci, ale zavazovalo k srovnání, které se dalo těžko unést.

Šance přišla po únorové revoluci roku 1848. V prvních přímých prezidentských volbách zvítězil se 74,2 procenty hlasů, tedy převahou, jakou francouzská politika do té doby nepoznala. Ústava mu ale nedovolovala kandidovat znovu.

Řešení našel mimo zákon. Ve dnech 1. a 2. prosince 1851 provedl státní převrat, rozpustil Národní shromáždění a obnovil všeobecné volební právo mužů; lidové hlasování mu pak dalo zpětné požehnání. Přesně o rok později, 2. prosince 1852, se prohlásil císařem Francouzů a začalo druhé císařství.

Nejtrvalejší stopou jeho vlády je podoba Paříže. Pověřil prefekta Georgese-Eugèna Haussmanna přestavbou města a ten prorazil středověkou zástavbu širokými bulváry, vybudoval kanalizaci, nádraží i park Bois de Boulogne. Paříž, kterou dnes turisté fotografují, je z velké části dílem těchto let.

V zahraniční politice sázel na aktivitu. Podpořil sjednocení Itálie, spolu s Británií se postavil Rusku v krymské válce, rostoucí moc Pruska ale podcenil a nedokázal ji zadržet.

Konec přišel rychle. V prusko-francouzské válce byl roku 1870 poražen a u Sedanu padl i s armádou do zajetí. Císařství se zhroutilo a nahradila je třetí republika. Napoleon III. odešel do Anglie, kde 9. ledna 1873 v Chislehurstu zemřel.

Hodnocení jeho osmnácti let u moci zůstává rozdvojené. Na jedné straně muž, který se k vládě propracoval převratem a skončil vojenskou katastrofou, na druhé panovník, za něhož se Francie proměnila v moderní průmyslovou zemi s železnicemi, přístavy a hlavním městem, jemuž se dodnes nikdo nevyrovná.