Mince Carina
Mince Carina pocházejí z let 282–285, kdy syn císaře Cara vládl nejprve jako caesar a od roku 283 jako augustus na západě říše. Nejčastější jsou antoniniány z Říma, Lugduna, Ticina a Siscie, vzácnější zlaté aurey. V Alexandrii se mu razily tetradrachmy datované podle let jeho vlády.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrný denár serratus římské republiky, vydaný C. Naeviem Balbem v Římě roku 79 př. n. l. Averz nese hlavu Venuše, reverz zobrazuje Viktorii řídící trojspřeží. Vroubkovaný...
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
1/3 tolaru z Mansfeldu z roku 1672 s motivem svatého Jiří bojujícího s drakem – ukázka bohaté heraldiky a renesanční symboliky knížectví Mansfeld-Bornstedt. Stopa po očku.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1765 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1818 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Vzácný saský tolar z roku 1593 ražený v Drážďanech s portréty tří bratrů albertinské linie – unikátní svědectví o moci a dynastii Wettinů v období pozdní renesance.
Vzácný saský tolar z roku 1594 ražený v Drážďanech s portréty tří bratrů albertinské linie – unikátní svědectví o moci a dynastii Wettinů v období pozdní renesance.
Carinus (asi 250–285), celým jménem Marcus Aurelius Carinus, byl starším synem císaře Cara. Na konci roku 282 jej otec jmenoval caesarem a na jaře 283 augustem a svěřil mu správu západu, zatímco sám s mladším synem Numerianem vytáhl proti Peršanům. Carinova manželka se jmenovala Magnia Urbica.
Na západě bojoval s germánskými kmeny a na podzim 283 s Kvády. Po otcově smrti v létě 283 vládl spolu s bratrem Numerianem. Dochované zprávy jej líčí jako prostopášníka, který se zapletl s mnoha ženami a znepřátelil si senát; pocházejí však z prostředí jeho vítězného soupeře Diocletiana a jejich věrohodnost je sporná.
Když byl Numerianus roku 284 zavražděn, vojsko na východě provolalo císařem Diocletiana. Carinus na počátku roku 285 porazil v Panonii uzurpátora Juliana a vytáhl proti Diocletianovi. V bitvě na řece Margu však byl zavražděn vlastním tribunem a jediným vládcem říše se stal Diocletianus.
Hlavní mincí jeho doby byl antoninián, který razily mincovny v Římě, Lugdunu, Ticinu, Siscii, Kyziku a Antiochii. Zlaté aurey a drobné nominály jsou vzácnější. V římském Egyptě razila Alexandrie vlastní tetradrachmy, které místo letopočtu nesou rok vlády panovníka, například L B pro druhý rok. Tetradrachmy zůstaly v oběhu až do Diocletianovy měnové reformy na konci 3. století.
