Mince Ferdinanda II. Habsburského
Ferdinand II. Habsburský (1578–1637) byl českým králem a od roku 1619 římským císařem. Jeho zvolení vyvolalo české stavovské povstání a po vítězství na Bílé hoře prosadil v českých zemích tvrdou rekatolizaci a Obnovené zřízení zemské. Zemřel ve Vídni roku 1637.
Řazení produktů
Výpis produktů
Drobný stříbrný krejcar Ferdinanda II. ražený roku 1633 ve štýrském Grazu. Mince běžného oběhu z vrcholící třicetileté války, na jejímž reverzu stojí štýrský štít v křížově...
Půltolar Ferdinanda II. z roku 1631 pochází z období rané třicetileté války. Kremnická ražba představuje spojení habsburské panovnické autority, uherské mincovní tradice a...
Silná ukázka habsburské moci v období Třicetileté války. Tento půltolar s portrétem císaře Ferdinanda II. představuje nejen mincovní umění raného 17. století, ale i symbol...
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda II. byl ražen v pražské mincovně roku 1635 v období třicetileté války. Tento drobnější nominál sloužil především pro každodenní obchodní...
Vzácný 48krejcar z období kipperové měny za vlády Ferdinanda II. odráží dramatickou hospodářskou krizi a měnový chaos počátku třicetileté války.
Stříbrný tolar Ferdinanda II. z roku 1621 ražený v Klagenfurtu představuje hodnotnou barokní minci s portrétem panovníka a císařskou heraldikou. Atraktivní pro sběratele díky...
Ovládací prvky výpisu
Ferdinand II. Habsburský (1578–1637) se narodil ve Štýrském Hradci jako syn arcivévody Karla II. Vzdělání získal u jezuitů v Ingolstadtu a odnesl si odtud pevné přesvědčení, že panovník má povinnost přivést poddané k jediné pravé víře.
Ještě jako štýrský vládce nechal ze země vypovědět protestantské kazatele a uzavřít jejich kostely. Tato zkušenost předznamenala jeho pozdější postup a byla důvodem, proč čeští nekatoličtí stavové jeho přijetí za krále roku 1617 vnímali s obavami.
Obavy se naplnily rychle. Pražská defenestrace roku 1618 zahájila stavovské povstání a o rok později byl Ferdinand českým sněmem sesazen a nahrazen Fridrichem Falckým. Téměř současně byl ale zvolen římským císařem, což mu dalo prostředky k protiúderu.
Rozhodnutí padlo 8. listopadu roku 1620 v bitvě na Bílé hoře, kde bylo stavovské vojsko během několika hodin poraženo. Následovala tvrdá odplata, jejímž symbolem se stala staroměstská exekuce v červnu roku 1621, kdy bylo popraveno sedmadvacet vůdců povstání.
Poté přišla zásadní přeměna země. Rozsáhlé konfiskace přesunuly majetek do rukou císařských věrných, nekatolíci museli zemi opustit nebo přestoupit a Obnovené zřízení zemské z roku 1627 učinilo českou korunu dědičnou a povýšilo němčinu na roveň češtině.
Válka se mezitím rozšířila po celé Evropě. Ferdinand se opíral o vojevůdce Albrechta z Valdštejna, jehož však roku 1634 nechal odstranit pro podezření ze zrady. Zemřel v únoru roku 1637 ve Vídni. Konce války, kterou rozpoutal spor o jeho korunu, se nedožil.
Více se o tomto panovníkovi dočtete v článku Ferdinand II.: Cena za vítězství na Bílé hoře.
