Mince Ferdinanda II. Habsburského
Mince Ferdinanda II. Habsburského pocházejí z let 1619–1637, kdy byl římským císařem a zároveň českým a uherským králem. Za jeho vlády prošly české země stavovským povstáním, Bílou horou i inflací dlouhé mince v letech 1621–1623, po níž se opět razily plnohodnotné tolary a krejcary.
Řazení produktů
Výpis produktů
Jáchymovský tolar Ferdinanda II. Habsburského z roku 1624 zachycuje korunovaného panovníka se žezlem, říšským jablkem a mečem u boku. Druhou stranu vyplňuje korunovaný dvouhlavý...
Stříbrný 15krejcar svobodného říšského města Norimberku z roku 1622 nese městský znak, říšského orla a titul císaře Ferdinanda II. Mince připomíná postavení města v rámci Svaté...
Silná ukázka habsburské moci v období Třicetileté války. Tento půltolar s portrétem císaře Ferdinanda II. představuje nejen mincovní umění raného 17. století, ale i symbol...
Vzácný 48krejcar z období kipperové měny za vlády Ferdinanda II. odráží dramatickou hospodářskou krizi a měnový chaos počátku třicetileté války.
Stříbrný tolar Ferdinanda II. z roku 1621 ražený v Klagenfurtu představuje hodnotnou barokní minci s portrétem panovníka a císařskou heraldikou. Atraktivní pro sběratele díky...
Ovládací prvky výpisu
Ferdinand II. Habsburský (1578–1637) se narodil 9. července 1578 ve Štýrském Hradci jako nejstarší syn arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Vzdělání získal u jezuitů v Ingolstadtu a od roku 1595 vládl Vnitřním Rakousům, kde roku 1598 vypověděl nekatolické kazatele ze Štýrského Hradce. Čeští stavové jej 5. června 1617 přijali za krále výměnou za slib, že bude respektovat Rudolfův majestát.
Pražskou defenestrací 23. května 1618 začalo stavovské povstání a s ním třicetiletá válka. Generální sněm Koruny české Ferdinanda 19. srpna 1619 sesadil a zvolil Fridricha Falckého, o devět dní později však kurfiřti zvolili Ferdinanda římským císařem. Po vítězství na Bílé hoře 8. listopadu 1620 nechal 21. června 1621 na Staroměstském náměstí popravit vůdce povstání. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 prohlásilo České království za dědičné v habsburském rodě, zrovnoprávnilo němčinu s češtinou a připustilo jen katolické vyznání.
Restituční edikt z roku 1629 pobouřil protestantská knížata a do války vstoupilo Švédsko, později i Francie. Ferdinand zemřel 15. února 1637 ve Vídni poté, co zajistil český, uherský a říšský trůn synovi Ferdinandovi III.
Roku 1622 pronajal ražbu v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích konsorciu, v němž byli Hans de Witte, Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna a Jakub Baševi. Místo 19 zlatých se z hřivny stříbra razilo 79 zlatých a v oběhu se objevily kiprové 48krejcary a 24krejcary. Takzvaná dlouhá mince skončila kaládou, kdy se přepočítávala v poměru 7,5 až 10 ku jedné, a poté se opět razily plnohodnotné tolary podle vídeňské hřivny. Podrobněji o jeho vládě píše článek Ferdinand II.: Cena za vítězství na Bílé hoře.





