Mince Galby
Mince Galby pocházejí z let 68–69, kdy po Neronově pádu vládl sedm měsíců jako první ze čtyř císařů neklidného roku 69. Přes krátkou vládu jich vzniklo velké množství typů: zlaté aurey, stříbrné denáry a bronzové sestercie, dupondie a asy z Říma i z mincoven v Hispánii, Galii a severní Africe.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrný denár serratus římské republiky, vydaný C. Naeviem Balbem v Římě roku 79 př. n. l. Averz nese hlavu Venuše, reverz zobrazuje Viktorii řídící trojspřeží. Vroubkovaný...
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
1/3 tolaru z Mansfeldu z roku 1672 s motivem svatého Jiří bojujícího s drakem – ukázka bohaté heraldiky a renesanční symboliky knížectví Mansfeld-Bornstedt. Stopa po očku.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1765 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1818 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Vzácný saský tolar z roku 1593 ražený v Drážďanech s portréty tří bratrů albertinské linie – unikátní svědectví o moci a dynastii Wettinů v období pozdní renesance.
Vzácný saský tolar z roku 1594 ražený v Drážďanech s portréty tří bratrů albertinské linie – unikátní svědectví o moci a dynastii Wettinů v období pozdní renesance.
Galba (3 př. n. l. – 69 n. l.), celým jménem Servius Sulpicius Galba, se narodil 24. prosince 3 př. n. l. u Terraciny ve starobylém senátorském rodu Sulpiciů. Adoptovala jej otcova druhá manželka Livia Ocellina, a do nástupu na trůn proto nesl jméno Lucius Livius Ocella Sulpicius Galba. Kariéru mu usnadnila přízeň Augustovy manželky Livie.
Roku 33 byl konzulem, později místodržitelem Horní Germánie a v letech 45–46 prokonzulem Afriky. Roku 60 jej Nero jmenoval místodržitelem provincie Hispania Tarraconensis. Když se roku 68 v Galii vzbouřil Gaius Iulius Vindex, přidal se Galba k odporu proti Neronovi a když Nero ztratil oporu pretoriánů, prohlásil jej senát 8. června 68 císařem.
Jako císař se opíral o úzký okruh oblíbenců, zabavoval majetek a odmítl vyplatit vojákům slíbené odměny. V lednu 69 odmítly legie v Germánii přísahat mu věrnost a Galba si za nástupce adoptoval Lucia Calpurnia Pisona. Rozhořčený Otho, který nástupcem nebyl, zosnoval spiknutí a pretoriáni Galbu 15. ledna 69 zabili na Foru Romanu.
Jeho mince razil hlavně Řím, kde vznikla většina sestercií, dupondií a asů s nápisem S C i zlatých a stříbrných ražeb. Významné byly i mincovny v Tarraconu a Narbonu, dále Lugdunum a Kartágo. Na rubech se objevuje například Libertas s opisem LIBERTAS PVBLICA, Ceres nebo legionářský orel mezi standartami.
