Mince Volusiana

Volusianus (asi 230–253) byl synem senátora Treboniana Galla, který pocházel ze staré etruské rodiny. Vyrůstal v prostředí římské aristokracie a jeho osud se zlomil roku 251, kdy císař Traianus Decius padl v bitvě proti Gótům u Abritu. Vojsko provolalo císařem právě jeho otce.

Zpočátku Gallus přijal jako spoluvládce Deciova syna Hostiliana, aby uklidnil situaci. Když ale mladík krátce nato zemřel, zřejmě na mor, získal titul spoluvládce Volusianus. Otec se synem tak vládli společně a jejich jména se objevovala na dokumentech i na nápisech po celé říši.

Doba jim nepřála. Říši zachvátila rozsáhlá epidemie, kterou dobové prameny nazývají morem svatého Cypriána a která kosila obyvatelstvo i vojsko po dlouhá léta. Zdecimované posádky nedokázaly bránit hranice a hospodářství se hroutilo pod tíhou nemoci i válek.

Na severu bylo nutné uzavřít s Góty ponižující mír, který zahrnoval pravidelné platby a umožnil jim odejít i s kořistí a zajatci. Na východě mezitím perský král Šápúr I. pronikl hluboko do Sýrie a dobyl Antiochii, jedno z nejvýznamnějších měst říše.

Nespokojenost s tímto vývojem vyústila roku 253 ve vzpouru. Vojevůdce Aemilianus, který v Moesii porazil vpád barbarů, se nechal svými vojáky provolat císařem a vytáhl do Itálie. Gallus a Volusianus mu vyrazili vstříc, jejich vojsko však bylo slabší.

K rozhodující bitvě nakonec vůbec nedošlo. Nedaleko umberského Interamna oba panovníky zavraždili jejich vlastní vojáci, kteří přešli na stranu soupeře. Volusianovi bylo v té době sotva něco přes dvacet let.

Jeho jméno bývá připomínáno jako doklad toho, jak krátká a nejistá byla v té době císařská kariéra. Za pouhých padesát let vystřídalo římský trůn více než dvacet vládců.