Mince z římské mincovny
Mince z římské mincovny vznikaly v hlavní mincovně římského státu. Ve 3. století př. n. l. začala razit stříbro u chrámu Junony Monety na Kapitolu, za republiky ji řídili každoročně obměňovaní tresviri monetales a v císařství zůstal Řím po celá staletí nejvýznamnější mincovnou říše.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denarius serratus Q. Antonia Balba z roku 83 př. n. l. pochází z neklidného závěru římské republiky, poznamenaného občanskými válkami a zápasem o moc. Ražba z Říma...
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
Billonový antoninián císaře Galliena představuje výraznou ražbu římského císařství v období politických i vojenských otřesů 3. století. Portrét s paprskovitou korunou doplňuje...
Billonový antoninián císaře Galliena s vyobrazením slunečního božstva Sola a opisem ORIENS AVG připomíná římské mincovnictví neklidného 3. století. Certifikace NGC Ancients ve...
Řím začal razit vlastní stříbro poměrně pozdě. Ražbu stříbrných mincí přímo ve městě klade antická tradice do doby kolem roku 269 př. n. l. a římská mincovna stála u chrámu Junony Monety na Kapitolu. Jméno bohyně tak přešlo na mincovnu i na peníze samotné – z latinského moneta pochází i řada dnešních slov pro peníze.
Krátce před rokem 211 př. n. l. vznikl stříbrný denár, hlavní římská mince na více než čtyři staletí. Ražbu řídila trojice mladých úředníků, takzvaných tresviri monetales, kteří úřad zastávali vždy jeden rok. Od roku 139 př. n. l. si začali volit vlastní náměty a na mincích připomínali činy svých předků. V císařství pak mince nesly už jen obraz císaře a jeho rodiny; bronzové a mosazné nominály se odlišují zkratkou SC, tedy z usnesení senátu.
Za Domitiána se mincovna přestěhovala z Kapitolu do blízkosti Kolosea. Za Aureliána se mincovní dělníci, obvinění z kažení mince, vzbouřili pod vedením finančního úředníka Felicissima; boje na pahorku Caelius skončily porážkou povstalců a římská mincovna byla před měnovou reformou roku 274 nakrátko nečinná. Ve 3. století přibývaly po celé říši další mincovny a Řím ztrácel výsadní postavení, razil ale i v pozdní antice.





