Římské stříbrné mince
Římské stříbrné mince sledují osud římského stříbra od zavedení denáru kolem roku 211 př. n. l. až po tenké silikvy 4. století n. l. Patří sem denáry, antoniniány i provinční tetradrachmy a na jejich ryzosti je dobře vidět, jak říše ve 3. století postupně o stříbro přicházela, až z něj v mincích zbyla jen procenta.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár serratus římské republiky, vydaný C. Naeviem Balbem v Římě roku 79 př. n. l. Averz nese hlavu Venuše, reverz zobrazuje Viktorii řídící trojspřeží. Vroubkovaný...
Stříbrný denár císaře Caracally přibližně z roku 206 spojuje portrét mladého příslušníka severovské dynastie s obětní scénou připomínající císařské sliby. Čitelná titulatura,...
Stříbrný denár císaře Septimia Severa z let 194–195 zachycuje okřídlenou Victorii s věncem a palmovou ratolestí. Východní ražba typu RIC 425 připomíná upevňování vlády...
Stříbrný republikánský denár mincmistra D. Iunia Silana z roku 91 př. n. l. spojuje portrét okřídlené Romy s dynamickým výjevem Victorie řídící dvouspřeží. Ražba vznikla v Římě...
Stříbrný denár římské republiky, ražený v Římě roku 91 př. n. l. za mincmistra Decima Junia Silana. Portrét bohyně Romy a vítězný výjev s bigou připomínají obrazový jazyk...
Republikánský denár Publia Servilia Rulla z roku 100 př. n. l. spojuje přilbovou hlavu Minervy s dynamickým výjevem dvojspřeží. Čitelné jméno mincmistra a zachovalost VF+ z něj...
Stříbrný denár císaře Maximina Thráka zachycuje jednu z nejvýraznějších osobností římské vojenské epochy 3. století. Portrétní averz doplňuje reverz s Victorií, věncem a...
Stříbrný antoninián císaře Valeriána z roku 254 zachycuje bohyni Salus, římské ztělesnění zdraví a bezpečí. Výrazná paprsková koruna panovníka a klasický náboženský motiv...
Předchůdcem denáru byly stříbrné mince řeckého vzhledu, ražené pro Řím od roku 269 nebo 268 př. n. l. v Neapoli a dalších řeckých městech jižní Itálie. Páteří římského stříbra byl denár, zavedený krátce před rokem 211 př. n. l. Vážil v průměru asi 4,5 g téměř čistého stříbra a platil deset asů – odtud jméno, které znamená „desítka“. Za Augusta klesla jeho hmotnost asi na 3,9 g a Nero jej v roce 64 zlehčil na zhruba 3,4 g. Ještě v 1. století n. l. ale denár obsahoval přes 90 % stříbra.
Ve 2. století ryzost pomalu klesala a kolem roku 200 už byla pod 60 %. Další výrazné snížení přinesla vláda Septimia Severa a jeho syn Caracalla zavedl roku 215 antoninián – minci v hodnotě dvou denárů, která však vážila jen asi jedenapůlkrát víc. Pozná se podle paprsčité koruny na hlavě císaře, císařovny mají poprsí položené na srpku měsíce. Antoninián denár postupně vytlačil a ten se od poloviny 3. století razil jen výjimečně.
Ve druhé polovině 3. století se z antoniniánu stala v podstatě měděná mince s tenkým stříbrným povrchem a podíl stříbra klesl až ke 2 %; takové ražby už patří k billonu. Plnohodnotné stříbro vrátila až reforma Diokleciána, jehož argenteus se razil podle starého Neronova standardu. Ve 4. století převzala roli stříbrné mince tenká silikva, u níž jsou časté trhliny z rychlé ražby a ostříhané okraje, kterými si lidé stříbro ubírali.
Ve východních provinciích se vedle císařských ražeb razily i místní tetradrachmy, například v Antiochii nebo v Alexandrii. Egyptská tetradrachma se hodnotou rovnala denáru, stříbra však obsahovala vždy mnohem méně. Užší výběr nabízejí římské denáry, všechny kovy pohromadě pak římské mince.





