Sestercie
Sestercie jsou římské mince, jejichž jméno znamená „dva a půl“ podle původní hodnoty dvou a půl asu. Za republiky šlo o drobnou stříbrnou minci, Augustova reforma z nich kolem roku 23 př. n. l. udělala velkou mosaznou minci o váze asi 25 až 28 g. Razily se až do druhé poloviny 3. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový sesterc Gordiana III. z římské mincovny představuje ražbu mladého císaře z neklidného 3. století. Motiv Laetitia odkazuje na naději, radost a příslib stability po...
Jméno sestercius vzniklo z latinského semis tertius, „třetí poloviční“: mince měla hodnotu dvou celých asů a poloviny třetího. Zavedl ji Řím kolem roku 211 př. n. l. spolu s denárem jako malou stříbrnou minci o čtvrtině denáru, teoreticky asi 1,1 g. Když se denár přecenil na šestnáct asů, sestercius platil čtyři asy. Za republiky se razil jen občas a naposledy roku 44 př. n. l., počítalo se v něm ale dál; zkratka HS označuje sumy v sestercích.
Augustova mincovní reforma kolem roku 23 př. n. l. obnovila sestercius jako velkou minci z mosazi, kterou Římané nazývali orichalcum, „zlatá měď“, podle zlatavého lesku nových mincí. Sestercius vážil obvykle 25 až 28 g, měřil 32 až 34 mm a platil setinu zlatého aurea a čtvrtinu denáru. As byl nově z mědi a platil čtvrtinu sestercia. Většinu sestercií razila mincovna v Římě, za Nerona a Vespasiána jí pomáhala i mincovna v Lugdunu.
Ve 3. století se kvalita sestercií zhoršovala. Při přetavování starých mincí se ztrácel zinek, nedostatek kovu nahrazoval bronz a olovo, mince tmavly, zmenšovaly se a razily se na hrubě připravených střížcích. Traianus Decius a později Postumus razili i dvojitý sestercius s paprskovou korunou. Jedny z posledních sestercií razil Aurelián v letech 270–275.





