Albert I. Saský

Albert I. Saský (1828-1902) byl saský král od roku 1873 až do své smrti, vojevůdce a vojenský teoretik, který modernizoval saskou armádu a vedl ji ve třech vítězných válkách. Jako vzdělaný panovník podporoval vědu a umění, jeho portréty na saských tolarech a markách představují klasický příklad konzervativního němec kého mincovního portrétu devatenáctého století.

Historie

Albert se narodil jako nejstarší syn prince Jana Saského, pozdějšího krále Jana I., a bavorské princezny Amálie. Vychován byl v přísně katolické a konzervativní atmosféře drážďanského dvora. Studoval právo a filozofii v Bonnu, kde se setkal s předními německými mysliteli. Od mládí projevoval zájem o vojenství a studoval strategii a taktiku u pruských a rakouských vojenských teoretiků. V roce 1843 vstoupil do saské armády a rychle postupoval v hodnostech díky schopnostem i postavení.

Během revoluce 1848-1849 Albert aktivně potlačoval republikánské povstání v Drážďanech, kde velel královským jednotkám proti barikádám. Jeho rozhodný postup zachránil monarchii, ale získal mu nepřátelství liberálů. V roce 1853 se oženil s Karolou, dcerou švédského krále Gustava IV. Adolfa, ale manželství zůstalo bezdětné. Jako korunní princ se Albert soustředil na reformu saské armády podle pruského vzoru - zavedl všeobecnou brannou povinnost, moderní výzbroj a důstojnické vzdělávání. Jeho reformy se osvědčily ve válce proti Dánsku 1864, kde velel saskému kontingentu.

V prusko-rakouské válce 1866 stálo Sasko na straně Rakouska. Albert velel saské armádě, která se vyznamenala v bitvě u Hradce Králové, kde jeho vojska tvrdě bojovala proti Prusům. Po porážce musel s armádou ustoupit do Čech. Přes porážku si Albert získal respekt i u pruských velitelů. Ve francouzsko-pruské válce 1870-1871 velel jako pruský polní maršál 4. armádě (Maasova armáda) složené ze saských jednotek. Vyznamenal se při obléhání Met a bitvě u Beaumont. Po smrti otce v roce 1873 nastoupil na trůn jako Albert I. Jako král pokračoval v konzervativní politice, ale respektoval ústavu a spolupracoval s parlamentem. Podporoval industrializaci Saska, rozvoj technického vzdělávání a kultury. Zemřel v roce 1902 a protože neměl děti, nástupcem se stal jeho bratr Jiří.

Albert a saské mincovnictví

Za Albertovy vlády prodělalo saské mincovnictví zásadní změny spojené se vznikem Německého císařství. Do roku 1871 Sasko razilo vlastní tolary a groše podle drážďanské měnové konvence. Albertovy korunovační tolary z roku 1873 jsou poslední saské tolary před zavedením marky. Tyto mince s králov ským portrétem v generálské uniformě a saským erbem patří mezi nejkrásnější německé ražby období.

Po vzniku Německé říše v roce 1871 přešlo Sasko na říšskou marku, ale zachovalo si právo razit mince s portrétem saského krále. Drážďanská mincovna používala značku E a razila zlaté mince 5, 10 a 20 marek, stříbrné 2 a 5 marek. Albertův portrét na těchto mincích ho zobrazuje ve vyšším věku s plnovousem a vojenskými vyznamenáními. Design byl konzervativní, odpovídající králově tradicionalismu. Za jeho vlády byla drážďanská mincovna modernizována, instalovány parní lisy a zavedena mechanizace. Produkce vzrostla na miliony kusů ročně. Albert osobně dohlížel na kvalitu ražby a trval na vysokém obsahu drahého kovu. Saské mince za jeho vlády patřily mezi nejkvalitnější v říši. Po jeho smrti byly raženy pamětní mince s nápisem připomínajícím jeho vojenské zásluhy.

Zajímavosti

• Albert napsal vojensko-teoretické dílo o obléhání pevností, které se stalo učebnicí na vojenských akademiích
• Byl jediným německým panovníkem, který velel armádě ve všech třech sjednocovacích válkách
• Jeho sbírka vojenských map a plánů čítající přes 10 tisíc kusů je dnes v Saském státním archivu
• Pětimarka s Albertovým portrétem z roku 1902 je poslední saská mince ražená za jeho života
• Albert odmítl pruský návrh na úplnou unifikaci německých mincí a trval na zachování saských symbolů