Arcivévoda

Arcivévoda je nejvyšší šlechtický titul používaný výhradně členy rodu Habsburků od roku 1359, jehož nositelé razili vlastní mince s charakteristickým arcivévodským kloboukem a habsburským štítem, které cirkulovaly po celé střední Evropě. Arcivévodské tolary, dukáty a krejcary z mincoven ve Vídni, Štýrském Hradci, Innsbrucku a Hall in Tirol patřily mezi nejkvalitnější a nejrozšířenější evropské ražby 16. až 18. století, přičemž titul arcivévody na mincích symbolizoval nárok Habsburků na nadřazenost nad ostatními říšskými knížaty.

Historie

Titul arcivévoda vytvořil rakouský vévoda Rudolf IV. Habsburský zvaný Zakladatel v roce 1359 prostřednictvím padělané listiny Privilegium Maius. Rudolf reagoval na Zlatou bulu Karla IV. z roku 1356, která vyloučila rakouské vévody z kolegia kurfiřtů. Padělaný dokument, údajně vydaný Juliem Caesarem a potvrzen Neronem a Fridrichem Barbarossou, povyšoval rakouské vévody na arcivévody s právy rovnými kurfiřtům včetně neomezeného mincovního regálu.

Karel IV. odmítl Privilegium Maius uznat, ale Rudolf přesto začal používat titul a razit mince s nápisem RUDOLFUS ARCHIDUX AUSTRIAE. První arcivévodské feniky z roku 1360 nesly štít s pěti orly symbolizujícími pět rakouských vévodství a nový arcivévodský klobouk - červenou čepici s hermelínovým lemem a zlatým křížem. Tyto symboly se staly trvalou součástí habsburské heraldiky na mincích.

Oficiální uznání titulu přišlo až v roce 1453, kdy císař Fridrich III., sám Habsburk, potvrdil Privilegium Maius a formálně uznal titul arcivévody pro všechny členy habsburského rodu. Od této chvíle mohli všichni habsburští princové razit mince s arcivévodským titulem. Fridrich zavedl na svých ražbách zkratku A.E.I.O.U. (Austriae Est Imperare Orbi Universo - Rakousku náleží vládnout celému světu).

Za vlády Maxmiliána I. (1493-1519) dosáhlo arcivévodské mincovnictví prvního vrcholu. Maxmilián kontroloval tyrolské stříbrné doly v Schwazu, které produkovaly čtvrtinu evropského stříbra. Jeho guldinery ražené v Hall in Tirol od roku 1486 se staly prvními velkými stříbrnými mincemi v Evropě a vzorem pro pozdější tolary. Na mincích se poprvé objevil realistický portrét arcivévody v plné zbroji.

Rozdělení habsburských zemí v roce 1521 mezi Ferdinanda I. a Karla V. vedlo k vzniku několika arcivévodských mincovních linií. Ferdinand razil mince jako arcivévoda rakouský, Karel jako arcivévoda burgundský. Vznikla komplikovaná hierarchie - císařské mince, královské (české a uherské), arcivévodské a vévodské (štýrské, korutanské, kraňské). Každá úroveň měla specifickou ikonografii a nominály.

Arcivévoda Ferdinand Tyrolský (1564-1595) vybudoval v Innsbrucku nejmodernější mincovnu své doby. Jeho portétní tolary s detailním zobrazením renesančního brnění patří k vrcholům evropského medailérství. Zavedl ražbu obřích prezentačních tolarů o váze až 10 běžných tolarů jako diplomatické dary. Jeho sbírka 5000 mincovních razidel se dochovala na zámku Ambras.

V 17. století se arcivévodský titul stal běžným označením všech habsburských princů. Leopold Vilém, arcivévoda a biskup pasovský, razil unikátní mince kombinující arcivévodskou korunu s biskupskou mitrou. Arcivévoda Karel, pozdější císař Karel VI., razil během války o španělské dědictví v Barceloně arcivévodské reály s katalánskými symboly.

Marie Terezie změnila v roce 1750 systém titulování na habsburských mincích. Hlavní titul byl nyní císařský nebo královský, arcivévodský titul se uváděl až jako sekundární - M. THERESIA D.G. R. IMP. GER. HU. BO. REG. ARCHID. AUST. Tereziánské tolary s arcivévodským titulem se staly nejrozšířenější mincí světa - razily se až do roku 1960 pro africký a arabský obchod.

Poslední významné arcivévodské mince razil arcivévoda Karel, vítěz od Aspern, jako generalissimus během napoleonských válek. Jeho vojenské tolary z let 1809-1815 s heslem OPES REGUM CORDA SUBDITORUM (Bohatství králů jsou srdce poddaných) financovaly protinapoleonskou koalici. Po Vídeňském kongresu 1815 ztratil arcivévodský titul politický význam, zachoval se pouze jako dynastické označení.

Arcivévodské mince se vyznačovaly specifickou heraldikou. Základním symbolem byl bindenschild - červeno-bílo-červený štít původních babenberských vévodů. Od 16. století se používal složený habsburský erb s rakouským lvem, štýrským panterem, korutanským orlicí, kraňskou orlicí, tyrolskou orlicí a dalšími zemskými znaky. Arcivévodský klobouk se zobrazoval místo knížecí koruny jako symbol jedinečnosti titulu.

Mincovní právo arcivévodů bylo prakticky neomezené v jejich dědičných zemích. Mohli razit všechny nominály od měděných haléřů po zlaté vícenásobné dukáty. Kontrolovali mincovní stopu (počet mincí z marky kovu), ryzost a design. Arcivévodské mincovny v Hall, Klagenfurt, Graz a Vídeň zaměstnávaly přes 2000 lidí. Roční produkce dosahovala 10 milionů kusů stříbrných mincí.

Technologické inovace často pocházely z arcivévodských mincoven. Arcivévoda Zikmund Tyrolský zavedl v roce 1477 první mechanický lis na ražbu. Hall in Tirol měl od roku 1571 vodní pohon pro válcovací stroje. Arcivévoda Leopold V. financoval vývoj prvního parního lisu v roce 1700. Vídeňská arcivévodská mincovna vyvinula tajné značení proti padělkům - mikroskopické iniciály rytců.

Ekonomický význam arcivévodských mincí byl enormní. Tyrolské stříbrné tolary financovaly habsburskou expanzi 16. století. Španělské stříbro z Ameriky proudilo přes arcivévodské mincovny do střední Evropy. V 18. století tvořily arcivévodské ražby 60 procent oběživa v Podunají. Zisk z ražebného dosahoval ročně 500 000 zlatých, což představovalo desetinu státních příjmů.

Zajímavosti

• Arcivévoda Zikmund Bohatý nechal v roce 1484 vyrazit první portrétní minci severně od Alp - jeho profil byl tak realistický, že ukazoval i šilhání
• Arcivévodkyně Marie Antoinetta dostala jako věno 1 milion arcivévodských tolarů - každý byl označen jejím monogramem MA
• Arcivévoda Rudolf II. věřil, že mince ražené během zatmění slunce mají magickou moc - nechal vyrazit 666 kusů ďábelských tolarů
• Největší arcivévodskou minci - 100dukátový kus z roku 1629 - nechal vyrazit Ferdinand II. jako dík za vítězství nad Dány
• Arcivévoda František Ferdinand d'Este měl sbírku 300 000 mincí - byla větší než císařská numismatická kolekce
• Poslední arcivévodská mince byla vyražena v roce 1918 - nouzový železný 20haléř s portrétem Karla I. jako arcivévody rakouského