Bazilika
Bazilika je podélná vícelodní stavba s vyšší hlavní lodí osvětlenou okny v boční stěně nad střechami nižších lodí bočních. V církevním právu označuje také čestný titul udělovaný významným kostelům papežem, přičemž tyto chrámy se často objevují na československých a českých pamětních mincích.
Historie
Pojem bazilika pochází z řeckého slova basilike, což znamená královská síň. Původně šlo o antický typ veřejné budovy, která sloužila jako tržnice, soudní dvůr a místo společenských setkání. První baziliky vznikaly ve starověkém Řecku již ve 3. století před naším letopočtem, ale jejich největší rozmach nastal v době římské. Nejznámější římskou bazilikou byla Basilica Ulpia na Trajánově fóru v Římě, postavená roku 112 našeho letopočtu, která se svými pěti loděmi a délkou 170 metrů představovala vrchol antické bazilikální architektury.
Zásadní zlom v historii bazilik přišel po vydání Milánského ediktu císařem Konstantinem I. Velikým roku 313, který legalizoval křesťanství. Křesťané potřebovali prostorné budovy pro shromažďování věřících a antická bazilika se svým podélným půdorysem ideálně hodila pro liturgické účely. Na rozdíl od pohanských chrámů, které byly především sídlem božstva a obřady se konaly venku, bazilika umožňovala shromáždění velkého počtu věřících uvnitř stavby. První křesťanskou bazilikou se stal Lateránský chrám v Římě, který Konstantin daroval papeži roku 313. Následovala výstavba dalších monumentálních bazilik, včetně původní baziliky svatého Petra nad hrobem apoštola, dokončené roku 360.
V průběhu raného středověku se bazilikální schéma rozšířilo po celé Evropě. Významnou roli v tomto procesu sehrály benediktinské kláštery, které šířily jednotný architektonický model. V karolinské době za vlády Karla Velikého vznikaly monumentální baziliky jako symbol obnovy římské císařské moci. Palácová kaple v Cáchách, postavená kolem roku 800, představovala inovativní spojení centrální stavby s bazilikálními prvky.
Románské období 10. až 12. století přineslo vrchol bazilikální architektury ve střední Evropě. Na našem území vznikla první kamenná bazilika již za knížete Bořivoje I. koncem 9. století na Pražském hradě, zasvěcená Panně Marii. Největší rozkvět českých bazilik nastal za vlády Vratislava II., prvního českého krále, který nechal přestavět svatovítskou rotundu na trojlodní baziliku. Monumentální bazilika svatého Jiří na Pražském hradě, založená knížetem Vratislavem I. kolem roku 920 a přestavěná po požáru roku 1142, představuje dodnes jeden z nejlépe dochovaných příkladů románské bazilikální architektury v Čechách.
Gotické období 13. až 15. století transformovalo bazilikální schéma použitím lomených oblouků, křížové klenby a opěrného systému, což umožnilo stavbu vyšších a prosvětlenějších chrámů. Svatovítská katedrála, jejíž výstavbu zahájil Jan Lucemburský a Karel IV. roku 1344, představuje vrchol gotické bazilikální architektury v Čechách. Husitské války v 15. století znamenaly útlum stavební činnosti, mnoho bazilik bylo poškozeno nebo zničeno.
V období baroka 17. a 18. století byly mnohé středověké baziliky přestavovány podle nového vkusu, získávaly bohatou štukovou výzdobu, fresky a oltáře. Současně vznikaly nové barokní baziliky, například poutní bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. V 19. století romantismus přinesl návrat k středověkým formám a vznikaly novogotické a novorománské baziliky. Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, dokončená roku 1903, představuje významný příklad tohoto historizujícího stylu.
Architektonické znaky a církevní význam
Bazilikální půdorys se vyznačuje podélnou dispozicí s hlavní lodí a dvěma nebo čtyřmi bočními loděmi. Hlavní loď je vyšší než boční, což umožňuje prosvětlení interiéru okny v horní části stěn, takzvaným bazilikovým osvětlením. Na východním konci se nachází apsida s oltářem, často doplněná o příčnou loď tvořící půdorys kříže. Západní průčelí bývá zdůrazněno věžemi nebo monumentálním portálem.
V církevním právu rozlišujeme baziliky maior, kterých je pouze čtyři v Římě a patří přímo papeži, a baziliky minor, které představují čestný titul udělovaný významným kostelům. V České republice má titul baziliky minor čtrnáct kostelů, včetně baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě nebo baziliky svaté Markéty v Břevnově. Tento titul přináší určité liturgické výsady a právo používat papežské insignie.
Zajímavosti
- Bazilika svatého Prokopa v Třebíči je od roku 2003 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a objevuje se na zlaté minci v hodnotě 5000 Kč z roku 2009
- Největší bazilikou světa je bazilika svatého Petra ve Vatikánu s délkou 218 metrů a výškou kupole 136 metrů
- Bazilika minor na Svatém Hostýně byla vyobrazena na československé poštovní známce z roku 1938
- Nejstarší kontinuálně fungující bazilika v Čechách je bazilika svatého Jiří na Pražském hradě, kde se konají bohoslužby od 10. století
- Papežská bazilika svatého Františka v Assisi ukrývá největší soubor středověkých fresek na světě od mistrů jako Giotto nebo Cimabue