Bitva u Lipska

Bitva u Lipska, známá také jako bitva národů, byla největším a nejkrvavějším střetnutím napoleonských válek. Odehrála se ve dnech 16.–19. října 1813 v Sasku a skončila rozhodující porážkou francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Pro numismatiku představuje významný námět pamětních medailí připomínajících konec napoleonské nadvlády v Evropě.

Historie

Bitva u Lipska představovala vyvrcholení tažení roku 1813, které následovalo po katastrofálním Napoleonově tažení do Ruska. Během ruské kampaně v roce 1812 byla Velká armáda (Grande Armée) prakticky zničena – z více než šesti set tisíc mužů, kteří překročili ruské hranice, se jich vrátilo jen několik desítek tisíc. Tato katastrofa povzbudila Napoleonovy dosavadní spojence i poražené protivníky k vytvoření nové protifrancouzské koalice.

Na přelomu let 1812 a 1813 se situace rychle měnila. Pruský generál Ludwig Yorck von Wartenburg uzavřel 30. prosince 1812 s ruskými představiteli takzvanou tauroggenskou úmluvu, kterou fakticky vyvedl pruské pomocné sbory z napoleonského tábora. V březnu 1813 vyhlásilo Prusko Francii válku a spojilo své síly s Ruskem. V srpnu téhož roku se ke koalici připojilo Rakousko pod vedením ministra zahraničí Klemense von Metternicha.

Napoleon mezitím horečně budoval novou armádu. Přestože dokázal během několika měsíců shromáždit přes tři sta tisíc mužů, kvalita těchto jednotek nemohla dosáhnout úrovně zkušených veteránů zničených v Rusku. Většinu tvořili čerství odvedenci bez bojových zkušeností a armáda trpěla kritickým nedostatkem koní – kavaleristické regimenty, které byly páteří napoleonské taktiky, zůstávaly výrazně oslabené.

Na jaře a v létě 1813 svedl Napoleon několik bitev s proměnlivými výsledky. Zvítězil u Lützenu a Budyšína, avšak nedokázal své protivníky rozhodujícím způsobem porazit. Po letním příměří se spojenci reorganizovali a přijali novou strategii – vyhýbali se přímému střetnutí s Napoleonem osobně a útočili na jeho podřízené maršály. Tato taktika přinášela postupné úspěchy.

V říjnu 1813 se obě strany soustředily v prostoru saského Lipska. Napoleon disponoval přibližně sto sedmdesáti sedmi tisíci muži se sedmi sty děly, k nimž se blížily posily o síle osmnácti tisíc vojáků. Proti němu stály spojené armády Ruska, Pruska, Rakouska a Švédska pod vrchním velením rakouského polního maršála Karla Filipa knížete ze Schwarzenbergu. Náčelníkem jeho štábu a autorem spojeneckých plánů byl český generál Josef Václav Radecký z Radče. Koaliční síly čítaly první den bitvy přes dvě stě padesát tisíc mužů s více než devíti sty děly.

Bitva začala 16. října 1813 útokem spojeneckých vojsk ze severu i jihu. Car Alexandr I., který velel ruským jednotkám osobně, správně předpověděl místo hlavního francouzského protiútoku a zasáhl do bojů v kritický moment. První den skončil nerozhodně – obě strany utrpěly těžké ztráty, aniž by dosáhly rozhodujícího průlomu.

Den 17. října proběhl relativně v klidu, obě strany využily přestávky k přesunu posil. Zde se naplno projevilo vyčerpání Francie – zatímco Napoleon získal pouze čtrnáct tisíc posil, spojenci přisunuli sto čtyřicet pět tisíc čerstvých vojáků. Poměr sil se dramaticky změnil v neprospěch Francouzů.

Třetí den bitvy, 18. října, propukly nejtvrdší boje. Devět hodin trvající zuřivá řež si vyžádala obrovské ztráty na obou stranách. V průběhu dne přeběhly saské a württemberské jednotky na stranu spojenců, což zasadilo Napoleonově obraně další ránu. Večer bylo jasné, že bitva je ztracena, a Napoleon nařídil ústup přes řeku Bílý Halštrov (Weiße Elster).

Tragédie se odehrála 19. října ráno. Francouzští ženisté omylem předčasně vyhodili do povětří most přes řeku, jedinou únikovou cestu. Tisíce vojáků zůstaly odříznuty na východním břehu. Někteří se pokoušeli přeplavat rozvodněnou řeku a mnoho jich utonulo. Mezi oběťmi byl i maršál Józef Antoni Poniatowski, polský kníže povýšený do maršálské hodnosti teprve den předtím, který se utopil při pokusu o přeplavání řeky na koni.

Celkové ztráty bitvy byly obrovské. Spojenci přišli o přibližně padesát čtyři tisíc mužů, z toho dvacet dva tisíc Rusů, šestnáct tisíc Prusů a téměř patnáct tisíc Rakušanů. Francouzské ztráty činily třicet osm tisíc padlých a raněných, k nimž je třeba připočítat třicet tisíc zajatých a dalších několik tisíc dezertérů z německých pomocných sborů.

Důsledky a numismatický význam

Bitva u Lipska znamenala definitivní konec napoleonské nadvlády ve střední Evropě. Rýnský spolek se během několika týdnů rozpadl, když jeho členské státy přecházely na stranu vítězné koalice. Napoleonovi zbývala pouze obrana hranic Francie, kterou nedokázal udržet. V březnu 1814 vstoupila spojenecká vojska do Paříže a Napoleon byl donucen abdikovat. Následovalo jeho vyhnanství na ostrově Elba.

Vítězství koalice inspirovalo bohatou medailérskou produkci ve všech zúčastněných zemích. Ruské, pruské a rakouské mincovny razily pamětní medaile oslavující triumf nad Napoleonem. Tyto medaile obvykle zobrazují portréty spojeneckých panovníků – cara Alexandra I., pruského krále Fridricha Viléma III. a rakouského císaře Františka I. – či alegorie vítězství a míru.

Rakouské medaile často zdůrazňují roli polního maršála Schwarzenberga a českých velitelů. Vedle Schwarzenberga a Radeckého se bitvy zúčastnili i další významní čeští aristokraté na vysokých velitelských postech – Jeroným hrabě Colloredo-Mansfeld, Jan z Janovic hrabě von Klenau, Jan Nepomuk hrabě Nostitz či Ferdinand hrabě z Bubna. Žádná jiná bitva napoleonských válek neviděla tolik Čechů ve velitelských funkcích.

Pruské medaile připomínají obrození pruské armády po ponížení roku 1806 a národní vzepětí během osvobozeneckých válek. Železný kříž, vyznamenání zavedené Fridrichem Vilémem III. v roce 1813, se stal symbolem pruské vojenské cti a jeho udělování pokračovalo i v pozdějších konfliktech.

Monumentální památník bitvy u Lipska (Völkerschlachtdenkmal), odhalený roku 1913 při příležitosti stého výročí, patří k největším válečným pomníkům v Evropě. Jeho výška činí jedenadevadesát metrů a stal se námětem četných pamětních medailí a žetonů vydaných k jubileu.

Zajímavosti

• Bitva u Lipska zůstala až do první světové války největším vojenským střetnutím v dějinách – překonala ji až bitva u mandžuského Mukdenu roku 1905 během rusko-japonské války.
• V bitvě padlo celkem dvacet čtyři generálů – osm ruských, patnáct francouzských a jeden rakouský –, což je nejvyšší počet v jakékoli bitvě napoleonských válek.
• Maršál Poniatowski byl synovcem posledního polského krále Stanislava Augusta Poniatowského a bratrancem vítězného velitele Schwarzenberga po matčině linii.
• Britové se bitvy zúčastnili symbolicky dvěma raketovými bateriemi – šlo o první nasazení bojových raket Williama Congreva na evropském bojišti.